Otázky a odpovědi, týkající se problematiky věřících katolických transsexuálů

scénář interviewu ThDr. Jiřího Skoblíka s TV v lednu 2005

Kurzívou jsou psány otázky kladené TV

Poznámka: Zkratka TS znamená transsexuál nebo transsexualita; někdy by bylo lépe použít termín transgender, zejména, jedná-li se o akcent na společenské (případně i právní) přijetí společností v žádoucím pohlaví. Slovo transsexuál bývá kritizováno, protože obsahuje přílišný akcent na sexuální stránku, zatímco u poruchy pohlavní identity v první řadě o sexuální aktivitu vlastně nejde.

Vydala katolická církev nějakou závaznou směrnici, upravující přístup k TS (=transsexuálním) lidem?

Nikoliv, k dispozici jsou pouze publikace morálních teologů, vyjadřujících svůj názor.

Zmiňuje se o tomto tématu nějak bible a jak? Jsou případně nějaké jiné zdroje?

K možnostem moderní medicíny se bible pochopitelně nevyjadřuje, ale mnozí v ní vidí doklad pro požadavek stability dvojího pohlaví. Pokud jde o jiné zdroje, jistou analogií představují například úvahy křesťanského starověku o kastraci z asketických důvodů.

Liší se přístup církve k TS podle zvoleného způsobu léčby? (ne/přípustnost operací)

Samozřejmě; všichni křesťanští etici vřele vítají a doporučují psychoterapii, zatímco hormonální a zejména chirurgickou léčbu převážná, možná značná část etiků, odmítá.

Proč? Jaké jsou argumenty?

Protože v lidském těle vidí Boží tvorbu, která nemá být bez dostatečného zdravotního důvodu poškozována, což se děje zmíněnou terapií. Poruchu pohlavní identity za dostatečný zdravotní důvod nepovažují.

Existují různé názorové proudy uvnitř katolické církve v tomto směru?

Ano, jde v podstatě o dva proudy. Jeden se staví k rekonstrukci pohlaví zamítavě, druhý za jistých podmínek vstřícně, i když zdrženlivě.

Je vhodné, aby TS přijali svou poruchu jako kříž, který pokorně ponesou?

Kdyby mi nějaký věřící transsexuál položil takovou otázku a ujistil mne, že je hotov tento kříž nést, přirozeně bych mu to nevymlouval, naopak snažil bych se ho v tomto úmyslu posilovat. Podle svých zkušeností však soudím, je takové očekávání nerealistické.

Dají se pro rekonstrukční operaci najít vhodné analogie? Jaký panuje postoj církve vůči uzavírání církevních sňatků u těchto lidí?

V katolické literatuře se uvádí jako analogie přímá sterilizace, tzn. sterilizace, která postrádá somaticky zdůvodněnou indikaci. S tím souvisí otázka rozsahu tzv. zásady celistvosti (princip totality), podle které je možno obětovat část těla ve prospěch celku.
Pokud jde o druhou část vaší otázky, současné kanonické právo sňatky takových lidí odmítá pro překážku impotence.

Dá se v budoucnu předpokládat nějaký vývoj církevních názorů na tuto problematiku?

Vývoj církevních názorů na tuto problematiku závisí na vývoji širšího a hlubšího pohledu církve na sexualitu vůbec. Italský etik Sandro Spinsanti to vyjádřil takto: teolog, zabývající se antropologickými předpoklady pohlavní identity, si bude vědom toho, že novost a komplexnost artikulace problematiky mu ještě nedovoluje systematický pohled.

Jaká byla komunikace TS s Bohem v dětství, modlitby, prosby o zázrak atd.?

Dvěma slovy řečeno, velmi příkladná (pokud jde o mně známé transsexuály).

Jak ovlivnila víra jejich coming-out, tedy uvědomění si své TS, sebepřijetí a volbu léčby?

Řekl bych, že víra promluvila zřetelně do jejich poruchy, že uvažovali o diagnóze a terapii právě jako věřící.

Jak zodpovídají před Bohem svou volbu operace?

Jak zodpovídají před Bohem svou volbu operace?

Jaký motiv spatřují ve své TS, zkoušku, kříž, požehnání?

Všichni chápou svůj úděl jako kříž, který však může (jako každý kříž) přinášet do života určitá požehnání.

Domnívají se, že je vhodné svou TS nést bez léčby, jako kříž? Ano? Ne? Proč?

Nést svou TS bez léčby nepovažují za možné, ale ani za nutné. Nelze však přehlédnout určitý počet transsexuálů, kteří se dobrovolně operace vzdávají a spokojují se se společenským přijetím v žádoucím pohlaví. To platí zejména o západě. Počet těchto lidí je pochopitelně proměnlivý.

S jakými reakcemi se setkávají u svého duchovního, u ostatních věřících?

Pokud jde o duchovní, podle mých zkušeností jsou jejich reakce překvapivě chápavé, řekl bych, že se tam projevuje moudrost zpovědníků, u věřících se TS někdy setkávají s určitou diskriminací.

Jaká jsou jejich přání vůči církvi?

Aby byla o této záležitosti dostatečně poučena a připravena na citlivý pastorační kontakt s TS.