ÚVOD DO MORÁLNÍ TEOLOGIE
Motto: Morální teologie se musí vytvářením modelů a norem snažit probádat co nejlepší zvládání života také v probíhající fázi vývoje světa a člověka. Přitom musí být výsledky křesťanských a lidských pokusů minulosti zpracovány pro dnešek a zítřek. Je třeba uvarovat se toho, vyložit jako Boží vůli to, co jako takové není dostatečně zdůvodněno.
Kard. J. Villot, 1972

Morální teologie (dále MT) je obor, označený dvěma výrazy. Kmenový výraz teologie říká, že jde o obor, zabývající se daty, čerpanými ze zjevení jako pokračujícího Božího sebesdílení oproti stvoření jako sebesdílení prvotnímu. Data zjevení, přístupná víře, zkoumá teologie, data stvoření, přístupná rozumu, zkoumá filozofie.

Přívlastek morální říká, že obor se zabývá údaji zjevení, které se týkají mravů, čili jednání člověka, za které odpovídá, na rozdíl od oborů, které se zabývají lidským poznáním, případně cítěním.

OznačeníMT bývá užíváno střídavě s označením křesťanská etika (s ekumenickým zřetelem), někdy je užíván výraz teologická etika.

Slovo etika je řeckého původu, slovo morálka má původ latinský. Východiskem řeckého výrazu je slovo etos ve smyslu mrav, zvyk, obyčej. Stejný význam má latinské slovo mos. V příbuzném adjektivu moralis je zřetelně slyšet výraz morálka. Původ slova etika je nejistý, snad pochází z doby, kdy začaly být označovány Aristotelovy spisy.

Termíny etika a morálka nejsou jednotně užívány. Výraz morálka bývá často užíván pro označení žité praxe, výraz etika pro označení úvahy o této praxi. V katolické teologii se vžilo slovo etika pro označení filozofického oboru, slovo morálka (lépe morální teologie, také křesťanská nebo teologická etika) pro označení oboru teologického.


© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Texty jsou podle potřeby průběžně aktualizovány. VS.