1. ZDROJE

1.1 Zevní zdroje

Zevními zdroji pro mravní aktivitu člověka jsou nejrůznější pohnutky (motivy , od lat. moveo = hýbám, tedy něco, co člověkem "hýbá”), jako je tělesná bolest nebo dotaz druhého člověka. Pohnutkami se lze zabývat:

• z hlediska psychologického:

Motivy jsou definovány jako hybné síly, zaměřující a podněcující člověka ve sféře cítění i jednání na přiměřený cíl. Mají tedy stránku emotivní i hybnou. Významná je jejich intenzita, určující trvání vlivu (čím intenzívnější, tím trvalejší, ale také poznatelnější). Motivy lze rozmanitě dělit, např. podle potřeb na fyziologické (zahnat hlad) a sociální (udělat dojem). Mluví se také o hierarchickém uspořádání motivů od nejnižších k nejvyšším. Vyšší se uplatňují teprve tehdy když došlo k uspokojení nižších. V analogii s letorami starověku uvádí současná psychologie čtyři základní přání, hrající roli základních motivů lidského jednání: přání nadřazenosti, jistoty, klidu a zalíbení se. V různých lidech jsou obsažena v různém pořadí.

Činnost člověka je vždy výběrová, i když se v rámci jedné osobnosti úměrně k jejímu typu uplatňují poměrně stabilní motivy. Výběr závisí na motivaci, která by chtěla pečlivou přípravu.

Organizující prvek motivace je cíl, zvolený z několika možných vlivem vlastní nebo cizí zkušenosti. Stupeň objektivní náročnosti zvoleného cíle se nazývá aspirační úroveň. v motivační hře se zpravidla neuplatňuje motiv izolovaný, nýbrž soubor motivů. I v případě "vysokých” motivů často spolupůsobí motivy "nižší”, ba "nízké”, ke kterým by se člověk nerad přiznal; jejich síla však je nezanedbatelná. Svých motivů si váží, ale také jimi jako čímsi cizím pohrdá.

Postupné zrání osobnosti se projevuje ústupem nižších pohnutek. Nejdůležitější vliv na přítomné jednání nemá motiv objektivně nejhodnotnější, ale motiv, který je z hlediska motivovaného člověka právě nyní nejúčinnější.

• z hlediska etického:

řada uvedených psychologických informací má etický význam. K mravnímu životu patří smysl pro "ošetření” vlastních (i cizích) motivů, protože síla i jakost jejich vlivu podléhá (částečně) sebevýchově. Zásadně platí, že motiv, který si v rámci svého rozhodování člověk uvědomuje (situací je motivován k tomu, předvádět se jako zbožný člověk), se účastní etické klasifikace příslušného jednání. Nesprávný motiv znehodnocuje jinak správný mravní čin (modlitba a posty farizeů). Snadno se může stát, že se motiv k jednání kryje s cílem jednajícího (viz níže).

• z hlediska teologického:

V kapitole o motivech lidského jednání má nesmírný význam studium způsobu, jakým motivuje člověka Bůh (nebo Kristus). Zaměřuje ho k ryzímu, bezelstnému, pravdivému poznání a k jednání, které by z takového poznání vyplývalo (srv. Eliášovo poučení 1 Král 19,11nn). Kristus nechce lehkověrnost vůči prohlášení, že se ochrnutému odpouštějí hříchy, ale motivuje diváky k ryzí víře doprovodným uzdravením (Mk 2,1nn par). Když učedníci dostatečně vyzrají, motivuje je k zamyšlení nad tím, za koho ho vlastně pokládají (Mk 8,27-29 par). Zcela jinak motivuje ďábel, jak je patrné zejména na trojím Kristově pokušení. Jako otec lži (Jan 8,44) uvádí do fiktivního světa a útočí přitom na fantazii (pocit lehkosti při určitém stupni vyhladovění používá jako motiv k "ptačímu” letu z chrámového cimbuří, Mt 4,5-7).

• Pro praxi:

Bdělost nad motivy je důležitou úlohou mravního života. Třeba počítat s motivy, které si lidé na první pohled neuvědomují. Je žádoucí pokusit se je odhalovat, ne však nadbytečným analyzováním. Motivy lze plánovat. Mají-li silnou afektivní ozvěnu, jsou výchovně cenné, některý člověk by byl jinak těžko motivovatelný. Je nesprávné odmítat kvůli čistotě motivů motivy vedlejší. Nebezpečným by bylo zabsolutizování skutečně nízkých pohnutek. Chybou by bylo také chtít budovat mravní život pouze "železnou” vůlí s nedoceněním motivů.

Hra motivů pro mravní cenu jednání je patrná např. u motivace pro čistotu v smyslu 6. přikázání. Chci být čistý, abych zůstal zdráv (motivuje péče o zdraví). Chci být čistý, aby mi nehrozil Boží trest (motivuje Boží bázeň). Chci být čistý pro přitažlivost čistoty (motivuje přitažlivost ctnosti).

Vnitřním zdrojem lidského úkonu je poznání rozumu a chtění vůle. Tyto dvě složky jsou podstatné, i když jsou zarámovány emocemi nebo afekty. Poznání bude probíráno v druhém až pátém článku etického řetězu, chtění v šestém.