I nevěřící jsou slušní lidé - komentář k článku

Internetový deník Neviditelný pes http://pes.eunet.cz/ uveřejnil 23.10.2000 v rubrice MROŽOVINY článek I nevěřící jsou slušní lidé, jehož autorem je František Novotný. Mezitím se sešla na NP řada komentářů a bohoslovci z KTF UK uvažují o pozvání autora článku na diskusní večer. Pro pohodlí čtenáře je článek také zde. ThDr. Jiří Skoblík komentuje článek následovně:

Na základě textu pana Františka Novotného se dají formulovat tyto otázky:

  1. je schopnost být slušným dána jenom věřícím?
  2. musí člověk být věřící, aby zachovával desatero?
  3. existuje tzv. sekulární etika?
  4. je úcta a slušnost k lidskému tvoru důležitější než víra sama?

Na otázky odpovíme jednotlivě.

  1. Nikoliv, nevěřící zahanbují někdy svým ryzím mravním životem věřící.

  2. Nikoliv. Smysl desatera je v podstatě poznatelný rozumem, a ten má každý člověk. Rozum lze dokonce chápat jako zákonodárce a ztotožnit jej s tzv. přirozeným mravním zákonem. (přirozený = v režii člověka). Pozor na vliv leckdy značně odlišných kultur, v jejichž rámci je člověkem viděno dobro a zlo! To se mimo jiné týká poznámky pana Novotného o mezilidských vztazích v současné Palestině. Než bude někdo kritizovat Židy a Palestince, musí vyslechnout jejich hodnotový žebříček. Každá etika se zakládá na určité antropologii.

  3. Ano, odpověď vyplývá z druhé odpovědi. Není však snadné prokousat se racionálně k hodnotám, které mají naději na všeobecné přijetí.

  4. Pokud byla tato věta na Fóru 2000 skutečně pronesena a je snaha ji aplikovat na křesťanství, doporučuji uvážit především toto:
    křesťanství nemá za cíl vést člověka k slušnému, solidárnímu, vpravdě lidskému životu, ale zprostředkovat mu znovuzrození z vody a Ducha na úroveň přijatého Božího syna nebo dcery. Teprve pak se hodí mluvit o morálce, a to na způsob "šlechtictví zavazuje", nejen pomocí mravních norem, ale ještě spíše pod vlivem vznešenosti nabízeného daru.

Na začátek stránky Na úvodní stránku
23.10. MROŽOVINY: I nevěřící jsou slušní lidé
František Novotný

Patřím k nadpoloviční, téměř dvoutřetinové většině českého národa, které byl dar víry odepřen, a pokud bych měl uznat církevní dogmata, musel bych v prvním kroku říci, že Bůh tomu tak chce. Nelze pochybovat o tom, že křesťané a katolický klér, jak nevzpomenout kardinála Tomáška a svatořečení Anežky České, sehráli důležitou roli při pádu komunismu v roce 1989. Avšak o to větší vstřícnost, porozumění a otevřenost česká sekulární společnost od katolické církve čekala. Bohužel (možná že skutečně Bohu žel) se ale zase setkala se zkostnatěle tradičním obrazem pastýře, hodných oveček a když ne přímo "zlých", tak přinejmenším "cizích vlků" za ohradou katolického ovčince. Přinejmenším český primas kardinál Vlk a občansky se angažující hlava křesťanských intelektuálů, kněz Tomáš Halík, mají dostatek prostoru v médiích, aby prezentovali názory církve. Ať už v rozhlase, televizi či na stránkách novin, nesou se tyto názory v jediném duchu - pokud hovoří o etice a morálce, neopomenou nikdy zdůraznit jejich odvozenost od víry, jako by schopnost být slušným člověkem byla dána jenom věřícím.
Přiznám se, že mě tento postoj, automaticky spojující víru a morálku, popouzí a dokonce uráží. Musí opravdu člověk, aby ctil otce svého a matku, nezabil, nesesmilnil, nekradl, falešně nesvědčil, nedychtil po ženě bližního, ani po jeho majetku, musí pro tyto základy etiky a morálky bezpodmínečně věřit v Boha?! Jestliže katolická církev odpovídá ano, pak, aniž si to uvědomuje, pokládá bezvěrce za méněcenné tvory nižší morální kategorie, a pěstuje ve svých ovečkách pocit nadřazenosti a pýchy.
Za svůj život jsem se několikrát setkal s katolíky, kteří, i když se za to ihned pokárali, zřetelně tuto pýchu projevili, když mi dali najevo, že mají přímou telefonní linku do nebe, a tím jsou něco lepšího než já, který ji nemám. (Někdy si myslím, že ji mám, ale na rozdíl od nich jsem tak ohleduplný, že Boha neotravuji neustálým vyzváněním.) Po roce 1989 jsem čekal - a podle toho, jak se zpočátku jasný obraz katolické církve v očích veřejnosti kalil, jsem nebyl zdaleka sám - že církev bude schopna reflexe a uzná, že ne všichni za ohradou jejího ovčince jsou vlky. Nestalo se ale tak. O to s větším zájmem a přiznám se, i se zadostiučiněním, jsem vyslechl úvodní řeč Jeho Svatosti dalajlamy, který na letošním Foru 2000 prohlásil, že existuje sekulární etika, která jde napříč všemi vírami a není tedy na nich závislá. Uvedl, že právě tuto etiku "bez víry" je zapotřebí přednostně podporovat, že láska k bližnímu, altruismus, tolerance, vstřícnost a všelidská solidarita, zkrátka základní slušnost a úcta k jakémukoli lidskému tvoru, je důležitější a cennější než víra sama! Na pozadí toho, co se právě dělo v Izraeli, kde se ve jménu Boha lidé trhali na kusy, nemohlo být případnějších slov!
(K tomu si dovolím malou odbočku. V komentářích na Mrožoviny "Jedna země pro dva národy a dva Bohy" zaznělo, že to není víra, která generuje nenávist. Je to pravda jenom do té míry, že vždy! existuje v každé víře nepřehlédnutelné procento fundamentalistů, pro které víra důvodem k nenávisti je, a každý zodpovědný duchovní vůdce by měl v dnešním globalizovaném světě s tímto faktem počítat. Takže kdyby duchovní vůdcové islámu prohlásili, že chovat se slušně k ostatním lidem, především k Židům, je důležitější než samotná víra v Alláha s její doktrínou džihádu, a kdyby ortodoxní rabíni zase vyhlásili, že nad příkazy Tóry je láska k bližnímu, především k arabským bratránkům - tedy uplatnili to, co Jeho Svatost dalajlama v Praze vyslovil - znamenalo by to základní podmínku k řešení situace na Středním východě! Jenže na rozdíl od dalajlamy ti lidé jsou v zajetí zkostnatělých tradic, vedoucích v dnešním přehuštěném světě jenom ke střetům, a v mnoha případech jim než o víru jde pouze o osobní moc, která je u nich často větší než u vůdců politických.)
To samozřejmě ještě podtrhuje význam toho, co dalajlama vyslovil a za co jsem mu, byť z důvodů jiných, vděčný. A tak bych chtěl Jeho Svatosti za sebe a snad i za další české ateisty za ta slova morální rehabilitace poděkovat. Nicméně zůstává smutným faktem, že je místo duchovních vůdců českých musel vyslovit tibetský lama.

Psáno v Praze 20. 10. 2k
Komentáře k článku: 21
Na začátek stránky Na seznam komentářů Na úvodní stránku
© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Aktualizace 30.10.2000 VS