Referenti: Markus Zimmermann-Acklin, morální teolog, sociální etik, zejména v oblasti bioetiky. Engelbert Theurl, ekonom, zejména v oblasti zdravotnické ekonomiky. Lukas Huber, lékař výzkumník zejména v oblasti molekulární biologie a patologie.
Úvodní přednáška byla z ekonomiky (Theuerl): Racionizace a stanovení priorit ve zdravotnictví z ekonomického hlediska. Změna situace: dříve byl lékař obhájcem pacienta, teď je pod tlakem pojišťoven obhájcem rozpočtu nemocnice. Existují různé pokusy, jak řídit medicínu pojišťovnictvím. Základní problém: věda a klinická praxe dovedou ve prospěch pacienta věci, které nelze zaplatit. Dochází k trojímu růstu: cen, vymožeností a rovnosti.
Zásada, za kterou se referent vyslovoval, zní QALY = quality adjusted life years, kvalita života přizpůsobená jeho délce.
Druhá přednáška byla etickým komentářem k první přednášce (Zimmermann). 41% Švýcarů nedokáže platit pojištění. Stále se jedná o to, jak omezit eticky přijatelným způsobem výdaje ve zdravotnictví. Rozlišují se nutné, užitečné a nesmyslné výdaje. Na trhu nelze srovnávat zboží se zdravím. Některým lidem je odmítnuto úplné pojištění, protože si sami zavinili poruchu zdraví. Nebo se postupuje podle sociálních kriterií. Nabízí se připojištění. Dokonce se uvažuje o individualizaci pojištění, čili zcela dobrovolném pojištění v rámci trhu. Individuální rozhodování lékaře u lůžka je velmi omezeno. Dává se přednost pomoci poněkud 10 pacientům než jednomu úplně.
Lékař musí mít možnost mluvit o možnosti léků, jinak není splněna zásada informovanosti, na kterou má pacient právo (informed consent). Je naprosto nutný nárůst etického a politického vlivu na ekonomiku zdravotnictví. Prosazují se perspektivy mladých a zdravých občanů (Gesundheitswahn, posedlost zdravím) a politiků, kteří mají v osobní zásobě soukromé kliniky. Klade se otázka, jak významnou hodnotou je zdraví?
Jak je společensky únosný výzkum nikdy nepoužitelný v solidárním systému? Rozevírá se propast mezi výzkumem pod diktátem koncernů a utrpením lidí. Jsou „koncerny“ ekonomicky nutné pro celou společnost nebo není škodlivé omezit jejich moc ve prospěch solidárního zdravotnictví? Byl citován výrok Di Trocchia: dříve se podvádělo kvůli ideji, dnes kvůli penězům.
Velkým problémem je potřebný klid pro výzkum: existuje tlak na výkon, na počet publikací, na medializaci. Peníze se orientují na publikační listině, což vede k všeobecné povrchnosti. Vyloučeno není podlehnutí pokušení k podvodu, který ovšem znamená konec vědecké kariéry a to i pro spolupracovníky. Očekávání využitelnosti vede ke krásným řečem, kterými se zamlčují negativa. Na tom mají lví podíl media. Proto je třeba velmi úzkostlivě kontrolovat, co chtějí pustit do éteru. Škodlivá, ale pochopitelná je důvěra v práci kolegů, která má obrovské výhody, ovšem s rizikem výchozí chyby. Tempo práce nedovoluje překontrolovat výsledky, na které druzí navazují. Kázeň výzkumníka komplikuje to, že evropské univerzity bankrotují. Švýcar Gottfried Schatz konstatuje, že každý dobrý výzkum potřebuje nadání, houževnatost a motivaci. Volá po evropské agentuře pro základní výzkum, jehož trpělivá, nenápadná práce nesmí být obětována rychle zpeněžitelným výsledkům.
Myšlenky o problémech výzkumu konkretizoval ve třetí přednášce na příkladu odhaleného podvodu v jižní Koreji biolog Lukas A. Huber. Mezi výzkumem a klinickou aplikací je třeba počítat s 10 až 15 lety. Tato léta potřebují překlenovací pomoc, povzbuzující výzkum k orientaci na klinickou aplikaci.
V závěrečné diskusi se mluvilo o mechanické, ekonomické, genetické a robotické (čip) redukci obrazu člověka (Virt). Připomnělo se ekonomické evangelium: na počátku byl nedostatek. K tomu připomněl Palaver myšlenku Marianne Kronemaierové, že poslední nedostatek je čas před smrtí. Na otázku po teologickém dopadu řečeného (Halter) řekl Renöckl, že touha po zdraví je vlastně šifrovaná touha po vykoupení. Ovšem spása bývá redukována na zdraví (což je dobře jazykově vystiženo v němčině: Heil, heilen. Virt postrádal ekumenickou diskusi o stvoření. Referent Zimmermann mluvil o své zkušenosti, že lidé jsou pro teologický přístup vnímaví. Když místo obehrané písničky důstojnost člověka řekne při přednášce Boží obraz, když mluví ne o nedotknutelnosti, ale svatosti života, nastražují posluchači uši. Renöcklova zkušenost je ta, že rakouského lékaře berou lidé jako etika, nikoliv jak případného teologa. Říkat, že život je nedotknutelný od přirozeného počátku do konce, je kontraproduktivní, je nutná jiná formulace. Místo toho je třeba mluvit o smysluplných hranicích života.
Jak při řešení těchto problémů pomáhá víra? Nemá sklon příliš zjednodušovat problémy? Rosenberger požaduje, aby se odpovědělo na zásadu nejen aktivně působit, ale také umět přijímat lepším financováním paliativní medicíny. Málo je uvažováno Boží působení v dramatu zdraví, nemoci a smrti, což se v katolickém prostoru projevuje například tím, že svátosti jsou nežádané (Golser).
Závěrem: i když zazněly zkušenosti a nabídky řešení obtíží s financováním zdravotnictví ze Švýcarska a Rakouska, některé problémy jsou všeobecné, také v ČR. Rozdíly jsou v použitelnosti metod, zásadním problémem však zůstává jak dostat nabídku aplikovaného výzkumu v potřebném rozsahu k lůžku pacienta, který nesmí být sociálně a ekonomicky diskriminován. Jednotlivé země mohou spolu užitečně debatovat a učit se vzájemně ze svých zkušeností. Význam etiky spočívá v tom, že připomíná v medicínském sektoru ekonomice, právu a politice „člověka“ ne jako předmět, prostředek a zboží, ale jako jedinečnou, hodnotově nesouměřitelnou součást přírody (stvoření), a to nikoliv pro konkrétní přednosti jakékoliv povahy, nýbrž pouze proto, že u něho jde vždy o osobu, tedy sebeurčující subjekt (teologicky obraz Boží).
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |