Před několika dny (16.8.2005) vyšel v LN článek Jiřího Pehe s názvem Je Darwinova teorie evoluce vědecká?
V článku čteme, že prezident Bush rozpoutal neobyčejně silnou válku slov, když prohlásil, že v amerických školách by se kromě Darwinovy teorie evoluce (dále DTE) měla též vyučovat tzv. hypotéza inteligentního plánu (dále HIP). Zatímco teorie evoluce tvrdí, že se život vyvinul na základě přirozeného výběru a mutací, zastánci inteligentního plánu mají za to, že existující formy života jsou tak složité, že se mohly vyvinout jen s pomocí zásahu vyšší inteligence, která vše naprogramovala.
Bushe stihla tvrdá kritika mnoha amerických vědců, kteří mu vytýkají snahu stavět náboženství na roveň vědě. Bush odpověděl, že HIP chápe pouze jako jednu z hypotéz o možném vzniku života. Ačkoliv vědci vystupují v debatě nejradikálněji, řada filozofů ale i vědců si myslí, že DTE je formou sekularizované víry.
Ze zmíněného článku připomínám dva body:
Pehe se samozřejmě ihned dočkal odpovědi od odpůrců HIP. Tyto odpovědi na mne působily spíše skromným dojmem. Říkaly v podstatě toto: DTE není schopná uspokojivě vysvětlit všechny otázky, ale v současnosti věda lepší vysvětlení nemá.
Debaty tohoto druhu jsou značnou měrou citově podbarvené, a to z obou stran, protože účastníci debaty se cítí ohroženi v dosavadních jistotách, náboženských právě tak jako nenáboženských. Jde hodně o problém psychologický, nikoliv filozofický. Existují vědecké studie o iracionálním podhoubí zdánlivě přísně vědeckých přístupů podle zásady přání je otcem myšlenky.
Pro věřícího člověka neznamená debata o HIP a DTE útok na jeho víru. Dalo by se říci, že se v ní jedná o střet dvou životních postojů, postoje spoutaného vzorcem hmotné příčiny a účinku s životním postojem, ochotným toto pouto překročit. Důležité je, že se také tento postoj odvolává na rozum, ne na víru. To konečně odpovídá článku víry o poznatelnosti Boží existence lidským rozumem.
Potíž je v tom, že pojem vědy bývá ztotožňován s přírodními vědami, ačkoliv jsou všeobecně známé také společenské vědy. Pro ilustraci otázka z psychologie: máme chování člověka vysvětlovat vědecky pouze jeho fyzikálními a chemickými reakcemi na zevní podněty, nebo se máme snažit jinými metodami podchytit bohatství jeho duševního života, a tak ho nedegradovat na lidské torzo?
V otázce tzv. HIP nám jako věřícím samozřejmě pomáhá Písmo. Řím: věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle. Moudr: Z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí.
Pehe se ve svém článku dotkl velmi důležité otázky PROČ. Ptát se proč znamená ptát se po smyslu, což nutně zahrnuje otázku inteligence, protože smysl se zakládá na vědomí souvislosti mezi cílem a cestou. Není to pouze filozofie nebo dokonce náboženství, nýbrž sama věda, která žádá zabývat se otázkou PROČ. Nezapomenutelný je v tom ohledu výrok psychiatra Viktora Frankla přežití koncentračního tábora předpokládalo mít chleba a smysl. Snad bychom mohli první kapitolu Písma přiblížit ateistovi nabídkou, aby chápal slovo Bůh jako šifru pro smysl všeho, nejen člověka, i když toho především.
Zkušenost učí, že přírodovědec, kterého se zeptáme na otázku smyslu, ji buď odmítne, nebo odpoví neobratně. Sovětský fyzik Landau otázku co bylo před velkým třeskem odmítl jako nepatřičnou. Jistě právem, protože v onom "před třeskem" už nemá a ani nechce mít přírodní věda co pohledávat. To ale neznamená, že jiným oborům nepřísluší takové otázky klást a hledat na ně odpověď volbou vhodné vědecké metody.
Prof. Machovec měl kdysi v Plzni přednášku o smyslu života. Po přednášce dostal otázku v čem spatřujete smysl života vy? Tenkrát odpověděl v rodině a práci. Tak by asi odpovědělo mnoho lidí, ale taková odpověď by nestačila starému mládenci bez rodiny a invalidnímu důchodci bez práce. Že by však jejich existence neměla smysl, by si nikdo netroufl říci. Machovec sám přiznal, že logicky uspokojivým způsobem by bylo možno otázku smyslu zodpovědět pouze pomocí inteligentního plánu, jak o tom mluví Jiří Pehe, i když tenkrát problém nebyl takto formulován.
Dříve populární téma důkazů existence Boží, od určité doby pozapomenuté, nyní kupodivu znovu ožívá pod titulem inteligentního plánu. To je jenom potěšitelné. U zv. cest (lépe než důkazů), které přesvědčují o existenci Boží, si ovšem musíme uvědomit, že platí pouze za určitých předpokladu. Přistoupíme-li na to, že rozum dokáže proniknout za jev k jeho podstatě, že tedy nejen fyzika, ale i metafyzika jsou oprávněné, dostali jsme se do sféry těchto "cest". Ovšem kdo něco takového odmítá, odmítá také cesty tohoto druhu. Nesmíme také zapomenout, že se současná doba vyznačuje nechutí k nepodmíněnému chápání tak základních otázek jako je otázka pravdy a dobra a vyžaduje relativizaci všeho.
K čemu bychom neměli mlčet je to, že se nám i dnes leckdy podsouvají primitivní představy, například o stvoření světa v 6 x 24 hodinách. Nikdo také nebude ulpívat na představách velebného starce, sedícího na nebeském trůně a hnětoucího člověka z hlíny.
Měli bychom si vzít k srdci dvě věci: hlubokou vděčnost, že nám bylo dáno uniknout propasti absurdity čili propastné nahodilosti lidské existence a neostýchat se litovat ochuzení ateistů nebo agnostiků, připravujících se o konečný smysl všeho. Neměli bychom také vyloučit možnost, že se na nás jednoho dne obrátí množství lidí z druhého břehu s výčitkou, že jsme s nimi více a hlavně lépe nepolemizovali pomocí hodnot, které vyznáváme s dodatkem, že pravdu může mít ten, kdo jim připadá polepený předsudky jako lepkavým blátem. Dnes bychom sice sklízeli bohaté žně odmítavého stanoviska, ale dnes nemusí být pořád.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |