Podněty ze vztahu předchůdce a dovršitele
ThDr. Jiří Skoblík
Obvyklý vzorec při úvaze o obou mužích, předchůdci sv. Janu Křtitelovi a dovršiteli Ježíši Kristu je tento: Ježíš je Boží syn, kterému se klaníme. Jan Kř. je jeho předchůdcem, kterého ctíme. V současnosti je více neý dříve oceňován Janův význam pro Krista jako člověka, takže se na Křtitele nehledí jenom na jakéhosi Ježíšova ministranta.
V čem může vztah obou mužů podnětný dnes pro nás?
- 1. Myšlenka dočasnosti. Máme před sebou dva původně samostatné programy - Křtitelův a Kristův - které v našem dnešním pohledu na sebe navazují a představují zdokonalující se proces. Tedy: cokoliv lidsky velkolepého musí být viděno jako schopné zdokonalení. Zvažme epochální teologické úvahy nebo epochální zakladatelské činy na prahu řehole. Přimknout se křečovitě k něčemu lidskému jako něčemu definitivnímu, co nepřipouští další zdokonalení, by uvedlo do role Janových učedníků, jejichž věrnost mistru po jeho popravě nám dnes nepřipadá jako správná.
- 2. Myšlenka spolupráce. Oba muži se znali a prokazovali si navzájem hlubokou úctu. Spolupracovali sice na společném díle, v jistých věcech se však rozcházeli. Jan jakoby právník se při pohledu na zločince soustředil na přicházející neúprosný Boží soud s možnou pohromou, Ježíš jakoby lékař se při pohledu na nemocné soustředil na přicházející Boží království s možným uzdravením. Proto jejich spolupráce nemohla být neomezená. Přesto nejsme svědky konkurenčního napětí, které by ukončila pouze náhlá Janova násilná smrt. To že nám myšlenka jakési konkurence mezi oběma připadá nesmyslná, je dáno spíš pohledem z velkého odstupu, ve kterém vidíme Jana jako toho, který skončil, zatímco Ježíš trvá než z četby Písma svatého.
- 3. Myšlenka životního slohu. Oba ho měli velmi rozdílný. Tvrdý asketa připadal svému okolí jako blázen. Naproti tomu muž nevyhýbající se hostinám připadal svému okolí jako bonviván. Ani blázen ani poživačník nejsou hodni naší důvěry. Evangelium si ovšem s těmito kritikami vědělo rady: některým lidem se nikdy nezavděčíte, ale to je jejich problém, ne váš. Úcta, kterou si oba muži, asketa a neasketa, prokazovali, ukazuje na umění respektovat odlišnou životní cestu člověka, i když mu jde o stejnou věc.
Nedá se však popřít, že na stránkách evangelia se mezi oběma muži skrývají také hádanky.
- 1. Když Jan poslal své učedníky zeptat se Mistra, zda je ten, na kterého Izrael čeká, či zda mají čekat na někoho jiného, ptají se lidé: poslal Jan tuto delegaci kvůli vlastní duchovní krizi nebo pro ubezpečení svých učedníků, zmatených nečekaným působením Ježíše z Nazareta? Existují oba výklady, Jan poslal učedníky buď kvůli sobě nebo kvůli nim.
- 2. Ježíš říká, že ode dnů Jana Křtitele trpí nebeské království násilí a násilníci se po něm sápou (aby ho zničili). Nebo jinak: ode dnů Jana Křtitele sem proniká nebeské království silou a násilníci po něm sahají (aby ho pro sebe získali). Odedávna se lidé ptají: způsobují nebeskému království toto násilí jeho nepřátelé nebo jeho nadšenci? Jsou násilníky lidé, kteří chtějí království zničit nebo lidé, kteří ho chtějí získat jako nejdražší poklad? Také v tomto případě existují oba výklady, násilníci jsou buď příznivci nebo odpůrci.
- 3. Ježíš také řekl, že Jan Křtitel je největší z lidí. Jestliže je v Janově době už království přítomno (jinak by nemohlo trpět přítomné násilí), nabízí se otázka: jak to, že Jan je sice označen za největšího veřejného činitele, co se narodili ze ženy, přesto však je menší než nejmenší v nebeském království? Upírá se mu občanství nebeského království nebo chce Ježíš upozornit na nesouměřitelnost lidské velikosti v končícím věku s velikostí Božího dítěte ve věku nastávajícím?
Autoři knih obvykle nabízejí řešení, o kterém se domnívají, že čtenáře přesvědčí. Proč bychom však měli ztlumit zdravou zvídavost a nehledat sami odpovědi na uvedené otázky, které se nám budou zdát přesvědčivé? Při rozhodnutí se pozná ještě něco důležitého: naše mentalita, prozrazující se tíhnutím jednou k tomu, jindy k onomu řešení. Konfliktní člověk se smyslem pro vnitřní dramata člověka, se asi rozhodne v první otázce pro Křtitelovu krizi a naopak. Místo v Písmu, kde se o těchto otázkách jedná, se snadno pamatuje: Matouš 11,11.
© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Aktualizace 2.7.2007 VS