Mariánský labyrint

ThDr. Jiří Skoblík

V prvním prosincovém týdnu se mariánští ctitelé těší na velkou slavnost, možná větší než je první leden nebo patnáctý srpen. Všichni vědí, že se jedná - jak se nyní uvádí v liturgickém kalendáři - o slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu.

Snad se dá počítat s tím, že si převaha věřících tento den neplete s březnovou slavností, nesoucí titul Zjevení Páně. Vždyť záměna není vyloučená, obě slavnosti mají totiž společné početí, 8. prosince P. Marie, 25. března Ježíše Krista.

Snad se dá počítat taky s tím, že si slušný počet věřících ví rady s poněkud náročným výrazem poskvrna prvotního hříchu - či ne?

Leckdo taky pocítí náročnost ekumenického dialogu právě kolem věroučného obsahu této slavnosti a to nejen s evangelickými, ale také pravoslavnými křesťany.

Zato není smělé domnívat se, že o labyrintu, kterým musela prokličkovat církev v hlavě i údech, než se dostala k oné závěrečné tečce předlouhého myšlenkového vývoje v roce 1854, kdy byl příslušný článek víry slavnostně vyhlášen, vědí nejspíš jen odborníci. Je to škoda; projít historií přípravy, uchopit její dynamičnost, je něco zcela jiného než konstatovat staticky tu a tu nauku, jako kdyby bez přípravy a hledání spadla z nebe. Opak je pravda a z toho plynoucí poučení je cenné nejen pro věroučně zainteresované, ale i pro orientaci v lidském životě vůbec, nejen duchovním.

Za mlčky přijatých dvou předpokladů, o univerzálním teologickém významu Krista pro celé lidstvo a o právě tak univerzálním antropologickém významu mateřství se dá z dlouhé cesty za mariánskou pravdou vyvodit například toto:

 
Na začátek stránky Na seznam komentářů Na úvodní stránku

© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Aktualizace 20.3.2006 VS