Poslech pašijí nevede k informaci, ale k meditaci, vždyť to, co je slyšené každoročně, nepřináší nic nového, zve však k naslouchání, ústícímu do rezonance nitra s tou nebo onou myšlenkou příběhu. Jde tedy o to, nechat se nenásilně ovlivňovat detaily nebo celkem vyprávění, pokud se něco z něho vtisklo do duše.
Kristus jako trpný beránek, povyšující postoj, který je v dnešní společnosti zřejmě pociťován jako zahanbující, na normu, nemá naději na sympatii, vždyť platí dravé lokty, výkonnost, vitalita, úspěch a materiální bohatství, které uvedené vlastnosti dokazuje. Představa beránka, vedeného bez protestů na porážku, však neodpovídá skutečnosti pašijového příběhu. Ježíš je činným vyzývatelem Satana v posledním duelu, ve kterém ho poráží vlastní likvidací, kterou obstarají satanovi lidští služebníci. Skutečným vladařem na Kalvárii je muž na kříži, ostatní jsou do dramatu víceméně vtaženi. To je velmi těžko přijatelné, i když si po vzoru Dostojevského rádi zahráváme s myšlenkou pohřbeného pšeničného zrnka.
Paradoxní zbraní, kterou Ježíš soka poráží, konfrontuje skutečné postavení tvora vůči Tvůrci s postavením zdánlivým, charakteristickým právě pro satana. Jinak řečeno, konfrontuje pokoru s pýchou, ovšem v původním nezkresleném smyslu, podle kterého je pokora přijetí pravdy a pýcha prosazování primátu vůči Bohu.
Za jakýsi klíč k celým pašijím je možné označit výrok teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to (Jan, 8,29). Stojí zato všimnout si jednotlivých slov.
Slovem vyvýšíte se míní vytáhnete na kříž, takže ukřižovaný je umístěný výš než ostatní lidé.
Kdo je osloven tímto výrokem? Nejsem poslán leč k zahynulým ovcím domu Izraelského, upozorňuje Ježíš. Adresáty věty jsou tedy židé, u kterých se konstatuje, že k poznání potřebují „vyvýšení" Syna člověka jako drastický pedagogický prostředek (kříž není jen stromem života, jak říká liturgie, ale také stromem poznání, tentokrát ovšem nepřinášejícím záhubu jako v ráji, nýbrž záchranu).
Vyvýšení je podmínkou toho, že poznáte. Co budou oslovení schopni pomocí povýšení poznat? Odpověď usnadňuje zmínka o Synu člověka. V Danielově proroctví se mluví o jakési nadzemské postavě, přicházející s nebeskými oblaky. Je tedy nad zemí; právě tak je však nad zemí odsouzenec, pověšený na kříži. V srovnání zaznívá krutá ironie: poznání nadzemského Syna člověka v pozemském Ježíši z Nazareta umožňuje srovnatelná potupná poloha zdola nahoru (při ukřižování) s oslavnou polohou shora dolů (u přicházející nebeské bytosti).
Že já jsem to. Kříž nemá dopomoci pouze k poznání osoby, ale také díla. Tedy: že jsem to já, který přináší poselství o jedinečné šanci pro Izrael, vyjádřené dynamickou formulí Boží království se přiblížilo, které tehdejší lidé rozuměli líp než my, protože teokracie byla touženým projektem Izraele od návratu z babylonského zajetí.
Co je však oním dílem, jeho obsahem, abstrahujeme-li od osoby Ježíše Krista? O tom se vedou spory. Prospěje vyjít z charakteristiky křesťanství jako inkarnovaného monoteizmu. Dílem, které je poznatelné povýšením, je vtělení Boha následované divinací člověka, pro kterou je právě vtělení nepřekonatelným modelem.
Je tam ještě jedno významné slovo: teprve, řečené se slabou výčitkou. Sice mohlo a tedy také mělo k poznání Krista, kterým je Ježíš, dojít už dříve - lidé přece viděli jeho skutky, umožněné Otcem - ale nestalo se tak.
Kalvárie je šoková terapie Izraele, pak i pohanů, protože posléze se řeklo jděte ke všem národům.
Jaké poznání plyne z povýšení pro nás? Přinejmenším zviklání jistoty o oprávněnosti tendence pěstovat už zmíněné dravé lokty. Dále pak zauvažovaní o ceně ponížení, tak zřetelně vyjádřeného při ukřižování, pro seberealizaci člověka. Křesťanství je kritizováno jako náboženství slabých, hrbících hřbet, odpuzující sebevědomého člověka. To ovšem platí pro ty, kteří následují Krista pouze zdánlivě. Jeho ponížení až k zničení života i cti je výrazem naprosté svobody i od svého já. Není to jeden z velkých důvodů pro pojetí Ježíše Krista jako univerzálního antropologického modelu?
Vzkříšení je vrcholné potvrzení programu, vyjádřeného formulí Boží království se přiblížilo. O Božím království se dá mluvit velice vznešeně. Dá se však o tom mluvit téměř prostořekým způsobem. Představme si procesí v Římě, nesoucí na Bílou sobotu velkou krásnou sochu vzkříšeného Mistra. Lidé vroubící průvod klekají, někdo se snaží políbit dečku, na které socha stojí nebo dotknout se sochy rukou.
Uprostřed všeobecné hluboké zbožnosti předstoupí před sochu asi tak dvanáctiletý kluk, rozkročí se s rukama v kapsách a nahlas, aby to všichni dobře slyšeli, řekne soše: ty seš tak kouzelně normální. Když v sobotu nenechají v jámě vola či osla, proč by tam měli nechat člověka?
Kluk není provokatér, ale přesvědčivým způsobem vzdává Ježíši Kristu hold. Na více místech Evangelia polemizuje Ježíš se svými odpůrci o náplni soboty jako svátečního dne. Předmětem sporu je buď uzdravování nebo mnutí zrní z klasů. Oboje bylo podle tehdejšího náhledu porušením soboty. Když spojíme řadu míst, která se domnělým porušováním soboty týkají, dostaneme následující obraz:
V sobotu se v synagoze, tedy uprostřed lidí, objeví člověk, stižený různým neduhem. Ježíš se ptá: je dovoleno v sobotu uzdravovat? Jednat dobře či zle, život zachránit či utratit (duši spasit či zabít)? Podobnou otázku kladou také jeho odpůrci, aby ho mohli obžalovat. V tom případě je náboženská debata úskočnou záminkou k obžalobě. Ptá-li se Ježíš, odpovídá mu mlčení. To je podle zákoníků odůvodněno nutností uvést okolnosti případu, aby mohli pronést úsudek. Myslí tedy v kategorii případů, plných podrobností, čili kazuisticky. Naproti tomu Ježíš prohlásí bez ohledu na podrobnosti zásadu: konat dobře v sobotu je třeba vždy a to proto, že pojetí, podle kterého by bohoslužebný předpis bránil člověku pomoci, by bylo neslučitelné s Boží vůlí. Sobota je přece den dovršení stvoření, v němž si Bůh odpočinul od svého díla a tím jej posvětil. Evangelista uzavírá scénu zjištěním, že se lid nad rozuzlením sporu raduje.
Ježíš svůj výrok opře o zkušenost, kterou mají všichni jeho posluchači. Tato zkušenost se týká jednak napájení dobytka, jednak vytažení zvířete z jámy, do které v sobotu spadlo. Nejprve k první zkušenosti. V galilejských vesnicích bylo samozřejmým zvykem napájet dobytek v sobotu. Ježíšova argumentace byla prostá: co se poskytne zvířeti, musí se tím spíš poskytnout člověku, vždyť je to Boží obraz.
Zvyk napájet však byl omezen v Kumránu a u zákoníků: při napájení nebylo dovoleno jít se zvířetem ze dvora do větší vzdálenosti než asi 70 metrů. Když byl dobytek trkavý, nevedl se k pití vůbec. Také nebylo dovoleno naplnit nádobu vodou a postavit ji před zvíře. Bylo však dovoleno nádobu naplnit a před zvíře vylít, takže zvíře pilo vodu bez pomoci člověka.
Druhá zkušenost se týkala pádu zvířete do jámy. Tady se Ježíš ptá: Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? Oč je člověk cennější než ovce. Nebo jinak: spadne-li někomu z vás osel nebo vůl (možné variace: syn, prsten, dcera, otrok, otrokyně, dítě) do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?
A dodává: proto je dovoleno v sobotu činit dobře. Pak uzdraví. Reakce je smíšená: zatímco lid se radoval, farizeové vyšli ven a smluvili se, že ho zahubí.
Poněkud jinou situaci popisuje Matouš: učedníci mnuli v sobotu zrní z klasů, protože měli hlad, a jedli. To pozorovatele z řad jeho odpůrců pohorší. Nato se jim řekne: kdybyste věděli co znamená milosrdenství a ne oběť, neodsuzovali byste nevinné.
Jaké poselství lze z Ježíšova pohledu na sobotu vyčíst? Odzbrojující životní realizmus galilejského řemeslníka měří své síly se svatouškovstvím. Jménem solidárnosti člověka s člověkem jako sourozenců, kteří jsou děti téhož nebeského Otce, vyhlašuje boj proti pobožnůstkářství, které se může objevit i v církvi a které je sice nakažlivé, ale při jadrné kritice se sesype jako domeček z karet.
Proč je namístě řeč o prostořekém klukovi právě na Bílou sobotu? Protože evangelium se ptá: nerozumíte-li věcem pozemským, jak porozumíte věcem nebeským? Nerozumíte-li srozumitelnému významu svátku v mezilidských vztazích, jak porozumíte nesrozumitelnému tajemství vzkříšení?
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |