Biblicky ztvárněním lidského postižení, především fyzického (plíživá smrt pozvolným uhníváním tkání), ale také psychického (inspirovaného vztahem hřích - trest) a sociálního (přísným odloučením, představujícím ničivou sociální smrt) a tím jistým způsobem i duchovního (Mojžíšova sestra Marie), bylo malomocenství, metla, která je nám dnes zcela cizí.
Biblické malomocenství může vést k obecnému zamyšlení nad validitou a tím i vitalitou mimo normu = tzn. invaliditou v jednotlivých složkách lidství.
Instruktivní pro pochopení obsahu jednotlivých invalidit může být jako pozitivní kontrast připomenuta představa současné psychiatrie o zdravé lidské osobnosti.
Takový člověk je se sebou vyrovnán, je k sobě přiměřeně kritický i tolerantní, vyrovnané vztahy s lidmi, je schopen navazovat vyrovnané, trvalé a uspokojivé vztahy, u kterých není despotický ani podrobivý. Dovede se vyrovnat se životním údělem, umí potlačit potřebu okamžitého uspokojení (což je velice důležité!), poučí se ze zkušenosti a novou zkušenost (vlastní i cizí) vyhledává a umí se samostatně rozhodovat. Pavel VI. říkal, že známkou zdárně vyvinuté osobnosti je schopnost převzít za své jednání odpovědnost.
S popisovanou normalitou lze sloučit určitá vybočení. Abnormální je jejich intenzita a trvání, jak je patrné u prudkých pocitů méněcennosti z nepřiměřených podnětů.
Pro praxi duchovního života může posloužit ještě několik dalších zjištění
Na rychlé a rozvážné rozhodování, potřebné u církevního představeného, není neurotik stavěn. Odbýt ho ve zpovědnici posměšnou poznámkou, což by vysvětlila vcelku pochopitelná netrpělivost zpovědníka, je kontraproduktivní. Pastoralisté zdůrazňují, že velmi špatný psycholog do zpovědnice vůbec nepatří, protože tam nadělá víc škody než užitku. To je dobře patrné na pastoračním tónu Vademecum pro zpovědníky (1997), revidujícím některá dřívější rigorózní stanoviska.
Míru askeze, často zdravotně problematické (například nadměrné posty), je u neurotika třeba hlídat.
Reaktivní depresi, vyvolané silným zážitkem, může pomoci účastný rozhovor (zde udeřila hodina lásky k bližnímu, rozhodující možná o životě a smrti, i když efektivitu rozhovoru nelze přeceňovat). Maximum smutku bývá večer. Tím by se měl řídit režim svátosti smíření.
V maniodepresivní poruše, střídající období živosti a sklíčenosti, se naopak snáší depresivní fáze lépe večer, což je opět významné pro režim svátosti smíření.
U disociativní poruchy (lidově hysterie) je nebezpečí intrik, vedoucích k poškozování dobré pověsti bližního, někdy s dalekosáhlými existenčními důsledky. Je velmi naléhavé ji včas rozpoznat, třebas pomocí divadelní okázalosti nebo prudkého střídání nálad.
Anetikovi s poruchou nevyvinutých mravních citů nepomáhá vlídná domluva, obvykle však působí postih; zde je ovšem právní problém tělesného trestu, který by zabral. Tato skutečnost připomíná funkci trestu v službě lásky k bližnímu, což nebývá věřícími dobře chápáno.
Paranoik, což je psychotik s produkcí bludů skloubených v logický systém, může mít bezvadné vystupování, zevnějšek a logický projev. Tím pochopitelně klame. Z nesmyslného obsahu jeho sdělení se rozpoznává diagnóza.
A nyní je třeba říci to hlavní. Ke všem druhům invalidů (kdo by do některého druhu nepatřil?) přichází Ježíš a invalidé mu jdou naproti kouzelnou větou z liturgie:
ŘEKNI JEN (1) SLOVO A MÁ (2) DUŠE BUDE (3) UZDRAVENA (latina používá výraz verbo v instrumentálním ablativu, kterým vyjadřuje nástrojovost slova místo českého funkčně neutrálního akuzativu slovo). Parafrázovat lze takto:
Přitakej mé prosbě jediným suverénním slovem a moje celá osobnost bude ve všech jejích vrstvách dovedena do stavu, zamýšleného Stvořitelem.
Nikdo neví, na jakém stupni svého duchovního vývoje se nachází, aby - říká-li tato slova s přesvědčením, opřeným o dostatečnou zkušenost se sebou - byl Kristem neodkladně vyslyšen, což je samozřejmě právě tak možné jako žádoucí. Také zde platí Augustinovo slovo o tom, že v prosbě nejde o to Boha instruovat, ale člověka (re)konstruovat.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |