Marie z Magdaly pochází patrně ze stejnojmenného rybářského přístavu na západním cípu genezaretského jezera. Označení Magdala, chybně Magdaléna, je tedy místní, ne osobní.
Podle Evangelií byla jednou z průvodkyň mezi galilejskými ženami, ze které bylo vyhnáno 7 zlých duchů. Symbolika biblické sedmičky je dobře známa. Marie stála pod křížem a zúčastnila se mistrova pohřbu. O velikonočním ránu byla u hrobu a setkala se se vzkříšeným Kristem sama nebo s jinými ženami. Byla poslaná oznámit apoštolům Ježíšovo vzkříšení. Tím si vysloužila titul apoštolka apoštolů.
Nad její totožností se od pradávna vznášely otazníky. Latinská církev na rozdíl od pravoslavné ztotožnila Marii z Magdaly s hříšnicí, balzamující Ježíšovy nohy, ale také s Marií z Betánie, Lazarovou sestrou, která naslouchala mistrovým slovům, zatímco druhá sestra Marta se starala o domácnost. Toto ztotožnění tří žen je dosud patrné v liturgii 22. července. Balzamující hříšnice je obvykle chápána jako nevěstka, i když polepšená. Proti představě, že Marie z Magdaly byla polepšená nevěstka, však mluví to, že ztotožnění obou žen je čistě textové: poměrně blízko vedle sebe jsou zmínky o balzamující hříšnici a Marii. To však na ztotožnění obou žen nestačí. Za zmínku stojí také, že Marie z Magdaly podporovala Ježíše ze svého majetku, byla tedy majetná. Dále to, že si lze těžko představit, že by Ježíš byl pravidelným návštěvníkem Lazarova domu, který obývala vykřičená žena, i když polepšená.
Dnešní stav bádání, dostatečně nestranný, soudí, že ony tři ženy nelze ztotožnit. Marie z Magdaly se jeví jako dobře situovaná, i když těžce postižená žena, uzdravená Ježíšem a naplněná proto hlubokou vděčností. Následovala ho intenzivněji než mnozí ostatní. Jestliže její celý život po setkání s Kristem byl jediným díkůvzdáním, dá se říci, že byl stálou eucharistií.
U sv. Matouše objímají ženy nohy vzkříšeného. Ježíšovu výzvu adresovanou Marii "nedotýkej se mne" lze přeložit spíše jako nezadržuj mne!, pusť mne! Vykladači soudí, že smysl uvedených slov nespočívá v tom, že Marie nesmí Ježíše zdržovat na jeho cestě k oslavení u Otce, ani v tom, že místo toho, aby prodlévala u mistra, má jít apoštolovat bratřím, ale v tom, že Ježíš chce bratřím u Otce připravit příbytek, který jim přislíbil při loučení.
Jak blízký byl vztah Marie z Magdaly ke Kristu ? Jistě u ní našel velkou míru empatie, intenzivní snahu mu porozumět a být stále svému mistru nablízku. Prvořadou příčinou je vděčná láska, nebylo by však správné upřít jí schopnost vnořovat se s rostoucí duchovní samostatností na apoštolech do Ježíšova osobního mystéria. Její láska se neživí pouze vděčností nebo lidským okouzlením, nýbrž fascinací tajemství, které jí bylo nadosah. Snad by bylo možno označit Marii z Magdaly za ženskou obdobu Jana Evangelisty, prezentujícího "promeditovanou" historii milovaného Pána.
V poslední době byla v americké literatuře vyslovena domněnka, že Marie z Magdaly byla Ježíšovou důvěrnicí v konkurenčním postavení vůči Petrovi jako prvnímu na seznamu apoštolů, což vzbudilo zájem medií a způsobilo v církvi poněkud rozruchu. Marie byla přitom pochopitelně - dodávají zastánci této domněnky - limitována tehdejším postavením ženy. K tomuto názoru přispělo akcentování Mariina významu v Janově evangeliu, ale také konstelace apoštolů kolem Ježíše na obraze Poslední večeře Leonarda da Vinci. Postavou vedle Ježíše by neměl být jinoch, ale žena. Marie byla dokonce označena jako matka Ježíšova dítěte. Bez ohledu na věroučné důvody a pobouření věřící veřejnosti chybí pro takové mínění v evangeliu jakákoliv opora.
Odborná veřejnost ruku v ruce s věřící veřejností odkazuje tyto názory do říše fantazie. Protiargumentem Ježíšova rodinného života je také jeho zmínka o panictví pro Boží království. Těžko si lze představit, že by Ježíš mluvil o programu na úrovni duchovního ideálu, kterého by sám nebyl dosáhl. Za zmínku stojí jedině významné postavení Marie z Magdaly jako vykladačky Ježíšova odkazu, což je psychologicky přijatelné. Milující žena disponuje jasnozřivou inteligencí lásky, prohlédající tam, kde mužské oko zůstává netečné, nedokáže li dohnat osobní zaujetí věcnou úvahou. Mimochodem - nemá nejhlubší evangelista jisté ženské rysy? Jak už bylo řečeno, uvažovaná schopnost ovšem patří právě tak Ježíšově matce jako hostitelce Marii u Lazara.
Domýšlejme trochu tuto fantastickou představu. Shrňme si fakta. Učedníci, včetně Petra, na stránkách Evangelia skutečně nepůsobí dojmem jasnozřivosti ani neohoženosti. Žena nebyla v tehdejší Palestině "politicky" ohrožená jako muž, protože nemohla svědčit. Navíc je známo, že žena má vyšší sociální inteligenci než muž, protože je personálněji zaměřená. Současná pedagogika oživuje dávno opuštěnou myšlenkou, která byla dříve příznivě přijímána na katolických školách, zamítající koedukaci: určitou látku by se měli chlapci měli učit odděleně od děvčat s ohledem na opatrně formulovanou, ale nepochybnou psychologii pohlaví. To znamená, že Marie z Magdaly se určitou Ježíšovu látku učila jinak než Petr a druzí. To všechno vede k závěru, že hypotéza upřednostněného postavení Marie z Magdaly vůči učedníkům (bez ohledu na problém opory v biblickém textu!) není apriorně nesmyslná. Nápadná je také role Marie z Magdaly ve srovnání s Marií, matkou Ježíšovou. V celku Evangelia (vyjma líčení Ježíšova dětství a svatby v Káni) se žena z Magdaly jeví jako výrazně agilnější a iniciativnější.
Dato non concesso (připusťme to, aniž s tím souhlasíme), že Marie má mezi Ježíšovými posluchači jedinečné postavení, ztratili jsme v jejím zatlačení do pozadí důležitý informační kanál o mistrově poselství? Nikoliv, v přehlídce postav kolem Ježíše máme z hlediska personální a ideové empatie srovnatelnou osobnost, a tím je evangelista Jan. Pokud by skutečně hrozilo ochuzení církve o Mariiny poznatky, on, ať už vlastní cestou nebo kontaktem s Marií jistě této ztrátě zabránil.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |