Jedna z nejúžasnějších vět v Evangeliích, oceňujících Ježíše z Nazareta, protože ji neřekli učedníci nebo příznivci, ale drsná policie (jednalo se o chrámovou stráž; názory na její složení se různí. Snad se jednalo o chrámovou policii složenou z levitů. Staročesky by mohl jejich funkci vystihnout výraz biřic nebo pochop), na správě chrámu existenčně závislá, neovlivnitelná řečmi zatýkaných (na to je přece zvyklá každá policie), vykonávající na pokyn svých zaměstnavatelů rutinní práci, spočívající v zatčení pachatele, provinčního chasníka. Tyto okolnosti činí výrok, kterým zdůvodňují, že ho nepřivedli (ne z politických ohledů na názorově rozdělené posluchačstvo, ale pro mocný dojem řeči), skutečně neuvěřitelným.
Pro křesťana je podnětné seznamovat se s pohledy judaistů na velkého krajana, ke kterému mají zcela jiný vztah než - zjednodušeně řečeno - pohanský živel (jde vlastně o kulturní paradox devalvace památky nejpopulárnějšího syna. V českých poměrech to (také zásluhou církve) bohudíky přestává připomínat vztah církve k Mistru Janu Husovi. Z tehdejšího policejního ocenění nelze samozřejmě očekávat, že dnešní judaisté budou vyvozovat rekvalifikaci Ježíše z Nazareta (P. Winter vidí v Ježíši reprezentanta předrabbinátního farizeizmu, A. Finkel jej řadí mezi Hillelity, vlivnou „liberální“ farizejskou stranu, J. Klausner jej chápe jednoduše jako farizeje), ale neposkytuje přece jenom příležitost k zamyšlení?
Ve výroku se říká Nikdo; policisté přiznávají, že také od renomovaných učitelů Zákona, od kterých by se mělo poutavé slovo očekávat, nic takového neslyšeli (mluvil jako ten, kdo má moc, ne jako jejich zákoníci). To představuje políček intelektuální elitě, jejíž špiclové policii za Ježíšem poslali (Jan 7,32) nebo k tomu aspoň přispěli. Elita promptně reaguje: uvěřil v něho někdo z nás - totiž skutečných odborníků, kteří právem nestrpí, aby jim do jejich výzkumů mluvil laik - diletant? Jestliže někdo takový v Ježíše uvěří, patří k chátře - hodnocení je těžko slučitelné s přikázáním lásky k bližnímu v knize Levitikus…
Pro křesťana nebude vůbec nedůležité, že zmíněná chátra má blízlo k lidem, které Ježíš označil ve vstupním blahoslavenství jako chudé duchem (Mt 5, 3a). Výkladů tohoto blahoslavenství je mnoho, od zlomyslných až k uctivým. V kontextu „chátry“ by bylo možno pomýšlet na blahoslavení sociálně degradovaných pro neznalost Zákona.
Jenže evangelista odpovídá na řečnickou otázku, očekávající jednoznačné nikoliv dotčených odborníků intervencí Nikodéma, který přece také k elitě patřil. Nikodém nevyznává víru, to jistě ne, ale odmítá dopustit se ukvapeně bezpráví. Tím nastavuje zrcadlo: kritici chátry sami nerespektují Zákon z hlediska procesního práva (ne jako slepí, ale jako vidoucí), protože jim v tomto případě překáží. V protiútoku Nikodémových kolegů by nemělo být přeslechnuto, že neargumentují tím, že z Galileje nepovstane (nějaký) prorok, nýbrž že odtamtud nepovstane ten prorok, totiž ten, kterého předpověděl Mojžíš (srov. Deut 18,15).
Dále je řečeno Nikdy; to je velmi silné slovo, i když musí být časově ohraničeno. Policisté vlastně řekli: kam až sahá naše paměť a osobní zkušenost, nebo pokud jsme od jiných slyšeli (starší generace), něco takového dosud nikdo neřekl.
Takhle; toto slůvko je zvlášť důležité, protože se týká hypnotizujícího obsahu a způsobu Ježíšovy řeči, mající „moc“. Ta se týká několika věcí. Způsobu mluvy: jasné, neintelektuálské, do tajemství neústící (to by ho sbalili bez řeči), ale také prosté banality (tisíckrát přežvýkané), pohybující se o krok před posluchači, ale právě o krok, aby naslouchali bezděčnému vůdci a dobře ho slyšeli - nejen fyzicky, ale i psychicky, takže Ježíš vyslovil, co posluchači nejasně cítili, ale zatím to nedovedli říci nahlas. Reakci by bylo možno popsat slovy no jasně, on má vlastně pravdu a moc dobře to řekl.
Nemluvil; kouzlo vystoupení je uskutečněno verbální komunikací, ale zcela jistě nejen jí. Na váhu padá taky kouzlo osobnosti, které musel mít Ježíš i čistě pozemsky viděno veliké.
Řekla-li chrámová stráž, poslaná zatknout Ježíše z Nazareta, že ho nemohla zatknout, protože ji svým projevem dostal na svou stranu, stalo se něco neslýchaného: k pohanskému setníkovi, pohanské Syrofeničance a polopohanské Samaritánce přistupuje do galerie efektivních apoštolů také policie - neplatí i zde budou první poslední a poslední první?
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |