Za jádro problému evangelia, ve kterém žádají dopálení bratři o dovolení svrhnout na nepohostinnou vesnici místní atomovou bombu, lze označit neúprosnost lásky k milovanému, který byl potupen.
Lukáš říká úvodem k scéně doslova: stalo se však, když se naplňovaly dny jeho vzetí vzhůru, tu obrátil svůj obličej pevně na to, putovat do Jeruzaléma.
Vzetí vzhůru znamená vyzdvižení na kříž, ale také vzkříšení z mrtvých a nadto nanebevstoupení. Všechny tři události jsou shrnuty ve „vzetí vzhůru“. Je to velmi obsažné slovo, zahrnující ponížení i povýšení.
Obrátil pevně svůj obličej znamená totéž jako pojal pevný úmysl. Pevný úmysl se týkal vykročení směrem ke smrti, o jejíž nevyhnutelnosti, vstoupí li do Jeruzaléma k poslední konfrontaci, Kristus věděl.
Spolu s ním šla větší skupina, proto bylo vhodné poslat napřed do samaritánské vesnice, ke které se blížili, několik ubytovatelů, kteří přes obvyklou orientální pohostinnost odešli s nepořízenou. Důvodem odmítnutí bylo velké napětí mezi Židy a Samaritány. Na to reagují Jakub a Jan, nazývaní synové hromu, čili horkokrevní muži, pomstychtivě. Avšak: evangeliu se příčí neúprosnost lásky láska k milovanému, který byl potupen.
Jedním z aktérů byl sv. Jan (později zvaný evangelista). Byl to miláček Páně, spisy, které nesou jeho jméno, jsou plné lásky, věděl, že podle vzájemné lásky poznají všichni pravé Kristovy učedníky. Takové kriterium se ovšem dá těžko omezit jen na učedníky, vždyť Pán žádá lásku i k nepřátelům.
Samaritáni na Ježíšovu družinu neútočili, pouze odmítli nocleh. Jakub s Janem zašli velmi daleko za přípustnou mez, vyznačenou pravidlem oko za oko (vyhoštění - oheň). Neodmítli nocleh proto, že žadatelé byli Židi, ale že to byli poutníci do Jeruzaléma, což je rozdíl. Z toho lze usuzovat, že vztah Samaritánů ke galilejským Židům byl příznivější než k Židům jeruzalémským. Z odstupu dnes tyto Samaritány chápeme, protože utrpěli od Židů velké příkoří, které jim ovšem dovedli vracet.
Jakub a Jan navrhují seslat na odmítavou vesnici oheň z nebe, který by je zahubil. V tom jsou inspirováni Starým Zákonem. Ve druhé knize královské sesílá Eliáš dvakrát za sebou na samařské vojsko oheň z nebe (2 x 51 mužů). S úlevou vnímáme, že atmosféra evangelia je zcela opačná.
Učedníci nežádají mistra, aby vesnici jménem všech poutníků potrestal, nýbrž aby jim dovolil chtít říci, ať oheň spadne z nebe a zahubí vesnici, aby jim tedy dovolil mít úmysl jako start mravního činu; ovšem úmysl efektivní. Důvěřují totiž vlastní zázračné síle, i když se jindy s takovou důvěrou ve vlastní zázračnou moc u učedníků nesetkáváme. Dá se říci: vášeň pro Pána jim dává křídla.
Ježíš neměl pro jejich horlivost nejmenší pochopení, nýbrž přísně je pokáral: nevíte jakého ducha jste? Na vysvětlenou: můj program je program záchrany, nikoliv záhuby. Před tím, než oba učedníky pokáral, se obrátil, jak podotýká evangelium - co tato zdánlivě bezvýznamná poznámka znamená? Celou svou bytostí je obrácen směrem k Jeruzalému. Místo toho, aby se mohl plně soustředit na nadcházející střetnutí s Kaifášem a Pilátem, je rozptylován pošetilostí milovaného učedníka, ke kterému se musí odtrhnutím zraku od Jeruzaléma obrátit.
Parafrázujme evangelium! budete-li odplácet zlým za zlé, co zvláštního děláte? Neúprosnosti lásky, rozhořčené potupou milovaného se však připomíná: buďte dokonalí jako je dokonalý váš nebeský Otec.
To se netýká jen Palestiny prvního století, ale každého z nás, ale i celých dějin církve. Všichni prohlašujeme, že milujeme svého Pána. To je upřímně míněno. Ovšem naše láska obvykle končí tehdy, když byl milovaný Pán různým způsobem odmítnut. Pak sáhneme v přáních, a pokud by to šlo i ve skutcích, k tvrdé odezvě, zrovna jako Jakub a Jan.
Proč se tak chováme? Vzpomeňme si na fotbalové fanoušky, schopné násilí; vzpomeňme si na násilí v irském kině, kde se promítá film, zlehčující náboženství. Vždy je ve hře ztotožnění sebe s určitou osobou nebo věcí. Útok na ni pociťujeme jako útok na sebe, proto odvetu chceme kvůli sobě. Neúprosná láska takto viděná není nic jiného než sobectví. Kdyby z nebe někdo řekl nevíte jakého ducha jste - byli bychom schopni při svém horlení tuto otázku kajícně, to znamená s proměnou svého postoje, přijmout?
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |