Podobenství o vinařích a několik metodologických poznámek

ThDr. Jiří Skoblík

Dost často slýcháváme, že není výjimkou slyšet při promluvě převyprávěné evangelium, nic více. Proč vlastně ne, když to z dobrých důvodů dělali už evangelisté, kteří ovšem připojili k předloze, z které vycházeli, poznámku, zaměřující text jiným směrem, jak to potřebovala jejich situace. Podobenství o vinařích poskytuje názorný příklad.

S ohledem na stručnost textu, oproštěnost od alegorie, christologie i ekleziologie se zdá reprodukovat původní znění podobenství nejlépe apokryfní evangelium podle Tomáše.

"Dobrotivý muž vlastnil vinici. Dal ji rolníkům, aby ji obdělávali a odevzdávali mu její výnos. Poslal svého služebníka, aby mu rolníci dali výnos vinice. Uchopili jeho služebníka a bili ho. Málem by ho byli zabili. Služebník přišel. Řekl to svému pánu. Jeho pán řekl: Snad ho nepoznali. Poslal jiného služebníka. Rolníci bili druhého. Tu poslal pán svého syna. Řekl: snad se budou stydět před ním, mým synem! Rolníci, kteří věděli, že je to dědic vinice, uchopili a ubili ho. Kdo má uši, slyš."

Není na škodu připojit reálie, které potvrzují, jak úzce byla podobenství připojena k tamnímu životu. Biblisté říkají, že tehdejší rolníci, snad lépe zemědělští dělníci, v tomto případě vinaři, v sobě nosili revoluční náladu proti cizáckým velkostatkářům, kteří trávili většinu času v cizině. Přišel-li nakonec místo majitele pro výnos jeho syn, mohlo to znamenat, že majitel zemřel. Zabít syna znamenalo mít dobrou naději zmocnit se vinice, vždyť přišla o oba majitele. Jejich počínání je tedy docela realistické. Ježíšovo vyprávění zpracoval Marek, považovaný za nejstaršího evangelistu. Ten připojil k Tomášovu lakonickému textu poznámku o nárožním kameni. Není rozhodující, označoval li stavební prvek, spojující stěny budovy nebo obě části klenby.

Markův text později použil Matouš. K vyprávění připojil určitou hrozbu: Boží království vám bude vzato a dáno lidu, který bude přinášet očekávané plody. Jaký byl cíl podobenství u původního vypravěče a u obou evangelistů, přecházejících na půdu alegorie? Ježíš má před očima asi tuto myšlenku: (Velekněží a zákoníci) nenechte svou tvrdošíjnost vůči tomu, co vidíte a slyšíte, dojít tak daleko, že necouvnete před vraždou, ač něco takového ostře a plným právem odsuzujete (říkají, že pán vinice zločinné vinaře krutě ztrestá).

Marek žije v době ranné církve, která se orientuje na Pánovi, jako vítězi nad smrtí. Nárožní kámen je symbol vzkříšeného Krista. Jeho cílem už není varování před popíráním zřejmé pravdy za cenu zločinu, nýbrž triumf Pána. Matouš už ví o zničeném Jeruzalému. Aktuální otázka jeho doby zní: kým je nyní Boží lid? Odpovídá: už to není Izrael na troskách, ale církev, která "odchází". Základní struktura vyprávění je tatáž, zpracování příběhu je šito na míru situacím, v kterých se jednotliví vypravěči nacházeli.

Jaký směr dá vyprávění dnešní vykladač? Jistě nebude moci upravovat text s autoritou, z které se těšil biblický text. Jeho zaměření textu však není méně důležité, protože i ono musí odpovídat na bolesti doby, musí být aktualizováno, nemá-li být sterilní.

Je možné navrhnout tři možnosti: christologickou, ekleziologickou a etickou. Pokud jde o možnost christologickou, není dávná doba, kdy Ježíš se stal tabu pro společnost. Dal-li mu někdo z jeho světonázorových nepřátel výhost z přesvědčení, není to neštěstí, aspoň pro něho. Ale běda, učinil-li to proti svému lepšímu přesvědčení, a to se při prosvítání Ježíše dějinami, také moderními, nedá vyloučit. Pak si takový antikřesťan zadělává na hřích, snad dokonce neodpustitelný, jak zní poznámka o rouhání Duchu svatému.

V druhém případě byla v Lutherově době papežská církev považována za zlé vinaře. V současnosti vane ekumenický vánek, který sděluje všem církvím totéž: stále musí opravovat své následování Pána a vracet se na opuštěnou správnou cestu. To se netýká jenom jejich hříšných členů, ale také mylného zaměření celého společenství.

Pokud jde o třetí, etickou možnost, žijeme v době nájemných vrahů. Chtivost po penězích a tím také po moci, která je jimi podmíněna, se nezastaví před lidským životem, který klesl na zboží, směnitelné v smrti. Bylo by pošetilé nastavovat mu podobenství o zlých vinařích jako zrcadlo s nadějí, že se zarazí. Ale nájemný vrah nežije v izolaci, nýbrž v společnosti, v které si Hospodin ponechává svatý zbytek, nepodléhající moral insanity. Tento svatý zbytek při své vnímavosti má mobilizovat své síly, aby prosadil správné hodnotové žebříčky proti vrahům, kteří mají jenom dobré zbraně, ale ne to hlavní.

To však není všechno. I svatý zbytek dokáže sám sebe důkladně překvapit, samozřejmě nemile. Podobenství má skryt ještě jeden náboj: pozor na příležitost, která dělá zloděje a při které sami sebe nepoznáváme.

 
Na začátek stránky Na seznam komentářů Na úvodní stránku

© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Aktualizace 7.10.2002 VS