Cíl Evangelií je propagační, nejsou netečnou reportáží dávných událostí. Chtějí vzbudit zájem nových a nových generací, stupňující se do nadšení a ústící do rozhodnutí k učednictví: za takovým mužem půjdeme! Dá se také mluvit o modelovém cíli evangelií. Na epizodách z Ježíšova života je demonstrováno řešení obecně lidských otázek.
Důležitou věcí je znalost reálií, biblické situace lze úplně jinak chápat, jsou-li jednotlivé epizody, popisované v evangeliích, vsazeny do rámce tehdejšího způsobu života. Zůstat tam však nesmějí, každá doba, tedy také současná, má právo a povinnost číst v jednotlivých situacích evangelií poselství pro sebe. Dobrý příklad pro oba cíle EV poskytuje perikopa o uzdravení ochrnutého.
Ježíš a nemoc. Ježíšovo prostředí mělo živé vědomí nemoci jako odplaty. Rabbí Jose Galilejský upozorňuje na souvislost mezi nemocí a vinou těmito slovy: pojď a viz, jak těžká je moc hříchu. Dokud Izraelité nevztáhli ruku po hříchu (před uctíváním zlatého býčka), nebyli mezi nimi malomocní. Když však své ruce po hříchu vztáhli, byli mezi nimi malomocní.
Ježíšův pohled na nemoc ji nepojímá jako důsledek minulosti, ale jako východisko budoucnosti. Otázka nezní proč?, ale k čemu? To je patrné při uzdravením slepého od narození (Jan9). Vrozená nevidomost je vysvětlena tak, aby se na něm ukázaly Boží skutky. Místo zvídavého postoje vůči postižení, jehož tíha je jaksi odsunuta stranou vlivem silné touhy porozumět běhu událostí v Boží režii, je naopak realisticky třeba počítat se silnou touhou po bezbolestném životě. S tím je třeba počítat u všech lidí. Hledat, objevovat a přijmout smysl nemoci jako východiska nadějné duchovní - konečně proč ne i časné - budoucnosti svědčí o vzácné duchovní připravenosti.
Síla, čerpaná z odpuštění. Evangelijní příběh nám dovoluje spekulovat: došlo by k rozčarování očištěného, kdyby byl jenom usmířen, ale ne uzdraven? Kdyby nebylo nutné pochybovače přesvědčit o právu odpouštět?
Takto položená otázka připomíná prioritu hodnot. V pohledu evangelia má zachovaná nebo znovunabytá čest (neztratit svou duši) přednost před fyzickým prospěchem, kam patří také uzdravení. Ježíš se přece ptá co prospěje člověku, kdyby celý svět získal…Nedisponujeme-li potřebnou zkušeností, netušíme, jak velká síla duševní, tělesná a v důsledku toho i společenská pramení z dokonale přijatého odpuštění, neseného velkou vírou, která se nedá zmást černými skvrnami vin. My spíše zůstáváme v přijetí odpuštění kdesi na poloviční cestě, buď z nedůvěry nebo bagatelizování.
Nejde jen o skoncování s nevydařenou minulostí, ale s určitou beznadějí přijmout své až osudové ztroskotání. Teprve když je tento fakt přijat, nastal čas povstat z beznaděje s jakousi explozí naděje, že přece jenom existuje východisko, i když není v mých rukou. Kdo toto prožije, je skutečně znovuzrozeným člověkem, cítícím v sobě novou sílu. Vyžaduje to ovšem kus odvahy tvrdit: za předpokladu, že šlo v první řadě skutečně o tíhu vin, by byl ochrnutý odnesen domů uklidněný, nikoliv rozčarovaný. Ale přece vrcholnou větou celé perikopy je „odpouštějí se ti hříchy“
Priorita „cti“ před „fyzickým prospěchem“. Jak se má Ježíši odpovědět na otázku která činnost je snadnější, uzdravit nebo odpustit? Snadnost činnosti je možné posuzovat z hlediska kontrolovatelnosti a kompetence. Z hlediska kontrolovatelnosti je snadnější tvrdit neověřitelné, z hlediska kompetence je snadnější, k čemu je člověk způsobilý svou výbavou. Pokud se nezpůsobilost dá zakrýt, je vždy pokušení to udělat. Snad nikde to není tak nápadné jako v medicíně. Neodborné zacházení může vést ke katastrofálním důsledkům.
Odkrytí střechy. V evangeliu se dá nalézt kuriozita: spuštění ochrnutého otvorem, odkrytým ve střeše. Mezi biblisty jsou vážné námitky proti popsanému postupu. Jednak by v místnosti, do jejíhož středu by ochrnutý byl spuštěn, nebylo vůbec místo, jednak by na přítomné padal déšť střešního staviva, které bylo tehdy používáno. Určité východisko poskytuje návrh chápat spuštění nosítek podél zevní stěny domu před vchod, v němž seděl učící Ježíš, mající kolem sebe malý volný prostor, způsobilý právě pro takovou akci. I nad takovým výkladem se však vznášejí otazníky.
Zůstává-li technická otázka otevřená, je tím spíš jasné její duchovní vyznění. Svízel se střechou je zrcadlo, nastavené těm z nás, kteří dychtivě sahají po hnidách, aby mohli smést ze stolu stěžejní otázky, dotýkající se až základů lidství.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |