Po radostném oznámení Ježíše Krista o milostivém létu Páně (Luk 4) přichází nabádavý důsledek (proto) čiňte pokání (Mk 1). Záhy se ukázalo, kde posluchači dobré zvěsti především chybují, kde se vzmáhá jejich vzdor, kde je zapotřebí označit problémy zcela přiléhavým způsobem. Dokladem takové nutnosti je například několikeré běda v 23. kapitole sv. Matouše. Mezi selháními člověka, na které Ježíš nejčastěji útočí, je zřejmě pokrytectví, zakrývající tvrdost srdce líbivým nábožným divadlem.
Na rozdíl od pastorační praxe a publikační činnosti církve se však v evangeliích téměř nesetkáváme s pranýřováním smilstva, s přímou kritikou hříchů proti tzv. šestému přikázání. Je sice pravda, že Ježíš propouští cizoložnou ženu "už nehřeš" (Jan 8), ale těžiště scény je úplně jinde než u manželské nevěry oné ženy. Přitom nelze vyloučit, že mohla být velmi nesvědomitou manželkou a matkou, plnou pohrdání vůči vlastnímu manželovi.
Ježíš se také naprosto jistě stavěl proti prostituci, degradující člověka na zboží a tím rozvracející božský řád věcí, přesto (nebo spíš právě proto) vyťal hrozný políček tehdejší (pouze tehdejší?) duchovní elitě, když srovnal jejich šance se šancemi nevěstek: "…nevěstky předcházejí (NB.: jedná se o přítomný, právě probíhající děj, nikoliv o předpověď) vás do Božího království" (Mt 21,31). Toto nastavení zrcadla samolibým náboženským předákům nemělo přirozeně vůbec nic společného s obhajobou nejstaršího řemesla, naopak je vhodné v pokořujícím srovnání slyšet varování: vaše neochota k nutné změně smýšlení je v srovnání s takovými outsidery, za jaké (právem) považujete celníky a nevěstky, tak závažná, že v srovnání s nimi vám může docela dobře hrozit, že právě oni vás předejdou na cestě k cíli, který pro sebe považujete za bezproblémový.
Na jiném místě Ježíš varuje před cizoložným pohledem, naplněným vilností a snižujícím ženu bližního na pouhý předmět rozkoše: "chtivě, již s ní zhřešil ve svém srdci" (Mt 5,28). I zde je těžiště kritiky jinde než u striktně sexuální problematiky. Ne teprve čin, v tomto případě intimní styk s cizí manželkou, nýbrž vnitřní příprava, zrod úmyslu, zatím skrytého, už zakládá delikt, vždyť Bůh vidí do srdce. S jakýmsi přímým pranýřováním sexuálních deliktů bez ohledu na ovlivňující okolnosti, se setkáváme u Ježíše Krista vlastně pouze u Mk 7 v katalogu neřestí, jejichž společným jmenovatelem je vnitřní znečištění. Mezi nimi jsou uvedeny tři příčiny právě z této oblasti: smilství, cizoložství a prostopášnost.
Jestliže církev rozvinula do velké šíře svou sexuální etiku, sociálně (s druhým), individuálně (se sebou), zevně (skutkem), vnitřně (rozpalujícími myšlenkami), je podnětné vrátit se k pramenům: jak asi tato selhání viděl a hodnotil Mistr, viděno v několika jeho letmých pokynech a poznámkách? Co měl Ježíš svou kritikou znečišťujících faktorů typu smilstva na mysli a jak je třeba třem příslušným slovům v katalogu neřestí v Markově pojetí rozumět?
Pokud jde o první neřest, smilstvo, v mediích se často objevuje slovo pornografie, které pochází od slova PORNEIA, a právě to Marek užívá ve smyslu jakékoliv pohlavní aktivity, odporující Boží vůli, vyjádřeno historicky: artikulované v Mojžíšově Zákoně. Sv. Marek však nemluví o smilstvu, nýbrž o smilstvech, má tedy na mysli jeho různé druhy, odhalující smyšlení, projevující se navenek v rozmanitých činech (nejen společenských, viz autoerotika). Pro vývoj českého jazyka je zajímavé sloveso smilti ve významu nalézat v něčem zálibu a tím víc na to dostávat chuť. Slovo vlastně souvisí s mlsáním.
Dalším výrazem, objevujícím se v Markově výčtu vnitřně znečišťujících neřestí je cizoložství (MOICHEIA) jako hřích manželské nevěry, tedy závažný hřích nejen sexuální nekázně, nýbrž i porušení spravedlnosti. Evangelista však opět mluví v množném čísle, tedy o cizoložstvích, o ejich různých formách (jednou z nich je skupinový sex). V tehdejší patriarchální společnosti, kdy muž měl mnohem víc společenské volnosti, se myslelo především na cizoložství ze strany mužů, svádějících ženy k nevěře. Doklad pro to je spatřován ve skutečnosti, že cizoložství žen je v Písmu často vyjádřeno v trpném rodě. To ovšem neplatí bezvýjimečně, klasickým příkladem ženské iniciativy je Potifarova manželka, svádějící Josefa Egyptského (Gen 39); nedozvíme se, zda Josef, nyní už imponující faraonovi jako přesvědčivý vykladač snů a ekonomický zachránce Egypta, mohl svému bývalému pánu prozradit, jak to vlastně bylo s jeho "případem"; za této změněné situace by mu byl asi překvapený manžel uvěřil.
Třetí Markův výraz, prostopášnost (ASELGEIA, effrenis luxuria), může být do češtiny přeložen jako sexuální bezuzdnost, výstřednost, stupňující se až do orgií, počínající v divoké fantazii a prozrazující neschopnost člověka k sebekázni. J. Hus mluví o rozpasení se (vykrmení) v rozkoši. Z Ježíšovy zmínky vyplývá, že podobné jednání nebylo v tehdejším Izraeli neznámé.
Počátek všech tří zmiňovaných neřestí není v činu, ale ve vnitřním rozpoložení, smýšlení, chronickém stavu, znečišťujícím zprvu člověka neviditelně, ale nesoucím dříve nebo později zevní ovoce. Evangelium, vypočítávající různé znečišťující neřesti, má před očima především neřestný (trvale znečišťující) stav nitra, o to v hádce s farizeji v první řadě jde. Teprve pak se jedná o to, jakou konkrétní formou se člověk znečišťuje.
Mýt si z náboženských důvodů ruce, vykoupat se po návratu z trhu, čistit nádoby uvnitř i zevně, jak se o tom u Marka 7 debatuje, nemusí být vůbec nic špatného, pokud to zesiluje vztah člověka k Bohu, ale očišťování nesmí maskovat, okázale zakrývat tvrdost vůči bližnímu, a tím vlastně také vůči Bohu, ale také vůči sobě samému, protože pěstování špatných smýšlení devastuje nitro člověka, volaného k tomu, aby jednotlivé složky tělesného, duševního i společenského života udržoval v rovnováze. Je-li Tvůrce původcem řádu (kosmos, nikoliv chaos), je k tomu volán také člověk jako jeho obraz.
Když sv. Augustin uznával manželství jako zařízení podle Boží vůle (jako instituci řádu stvoření), ale hodnotil doprovodnou tělesnou rozkoš jako projev zlé žádostivosti, platil takovým pojetím daň svému dřívějšímu nezřízenému životu. Nedokázal docenit v této oblasti harmonii jednotlivých složek člověka, spočívající v tom, že služba lásce a životu bude doprovázena popudem vášně, třebas velmi mocným.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |