V těchto dnech je to právě padesát let - neuvěřitelný čas - kdy P. Josef Krčma, mladý moravský kněz, tehdy působící v Praze po propuštění z PTP, kázal o růženci v kostele sv. Josefa na náměstí Republiky. Promluva byla velmi dobře přijímána celým kostelem, jak bylo dobře vidět, a zanícení působilo víc než myšlenky, které nic nového nepřinesly a také přinést nechtěly. Zároveň bylo patrné, že lidé nepotřebují vždycky slyšet něco nového, někdy je velmi dobře přijímáno, že se jim z kazatelny (či ambonu) potvrdí, co už vědí, ale jsou spokojeni potvrzením "shora". Požadavek doporučovat věřícím růženec má své místo i v dnešním direktáři a záleží na tom jak s ním jednotliví duchovní správci naloží. Jistá pikantnost ovšem dnešnímu pozorovateli neujde. 7.10.1572 znamenala bitva u Lepanta porážku Turků a hráz jejich pronikání do Evropy. Jak by se asi tehdejší křesťanští vojáci tvářili, kdyby se mohli zúčastnit současných debat o přijetí Turecka do Evropské unie.
Věřící křesťané jsou pro a proti, ale nejen ohledně přístupu Turecka, ale také ohledně potřebnosti a prospěšnosti růžence, a o to chce po krátkém eu-odbočení v těchto řádcích jít. Často se ozývá výtka, že se v růženci jedná o modlitební šňůru nebo dokonce mlýnek. Stojí to za pokus, vidět tuto Achillovu patu růžence pozitivně?
Nejprve docela civilní otázka. Kdy opakujeme slova kolem dokola? Když si je potřebujeme zapamatovat a přitom nám kloužou z paměti pryč. Nejde však pouze o vštípení slov, opakujeme také po překvapení nebo hlubokém dojmu - bezděčně. Setkají-li se na ulici dvě ženy, z nichž jedna se zlobí na manžela druhé a označí ho za syčáka, může dotčená manželka odcházet s utkvělou myšlenkou: řekla o něm syčák! Na večeru poezie se recituje Halasova báseň, obsahující proslulá slova malověrní, čas kostižerný jí jenom krásu dal. Host večera poezie, odcházející domů, si může v jakémsi estetickém pohroužení opakovat neobvyklé slovo kostižerný a převalovat ho na jazyku, opájet se jím.
V náboženské psychologii se mluví o hluboké potřebě hmatu a rytmu. Kuličky kloužou skrze prsty, provázeny modlitbami. Hmat, rytmus a slovo představují psychosomatickou základnu pro meditaci náboženských myšlenek. Takové pohroužení vyžaduje čas a není jenom rozumovou záležitostí, ale představuje proces trávení příslušných dojmů celou psychikou, což vyžaduje čas. Čas vyžaduje opakování, převalování na jazyku, aniž je toto opakování ve středu zájmu; stává se spíše pozadím. Cílem je vstřebání nauky, ale také vnitřní klid, protože modlící se není stále znovu vystaven neznámým, rušivým podnětům. Opakování téhož je typické pro meditativní religiozitu.
V hinduizmu jsou růžencovým způsobem vzýváni Višnu nebo Šiva. V tibetském buddhizmu se používá růženec s více než sto perlami. V islámu vyvolává muslim 99 Božích jmen. Derviš s kompletní náboženskou výzbrojí nosí růženec s tisícem perel. Šamani znají sílu rytmického opakování.
Růženec bývá někdy srovnáván s MANTROU. Význam slova je svatý výrok nebo osvobozující ochrana za předpokladu správné meditace. U mantry se jedná o formuli se zvláštní účinností vlivem božské nebo magické síly. Antropologicky viděno jde tedy o cosi obecně religiozně významného, co není vázáno na určitou kulturu, náboženství nebo vyznání. Mantru však s růžencem ztotožňovat nelze. Tato katolická modlitba nepozůstává z memorovaných slov, nýbrž má se vracet v průběhu tzv. tajemství k jeho smyslu, analyzovat jej, kontemplovat a aplikovat.
V Písmu a liturgii je pro opakování slov s vyšším spirituálním cílem více dokladů. V 135/6/. žalmu se opakuje 26krát refrén "jeho milosrdenství trvá na věky". Litanie opakují v každé invokaci smiluj se nebo oroduj za nás. Také Kyrie eleison není třídobý útvar. Jde spíše o zkratku volání o milosrdenství, které je bez konce. Agnus Dei má být recitován tak dlouho, dokud trvá lámání hostií, a na to nemusí stačit čas trojnásobného zvolání. Samozřejmě nejproslulejší je v tomto ohledu růženec. Jeho stopadesátka následuje stavbu žaltáře, který se nedokázali po vzoru mnichů po zpovědi modlit negramotní lidé. Proto praktikovali základní, krátké, snadno zapamatovatelné křesťanské modlitby, postupně vykrystalizované do celků, jak je známe dnes. Instituce nejprve přihlížela, později připojila své požehnání, dnes stojí v čele doporučujících.
Jméno růženec pochází z legendy, podle které P. Maria dala přednost duchovním růžím před přírodními, které jí připravoval jeden zvláště horlivý ctitel. Dnes chápeme tuto modlitbu v návaznosti na Romana Guardiniho jako meditativní modlitbu, orientovanou na Písmo, soustředěnou na Ježíše, viděného z Mariiny perspektivy. Ve všech průvodních textech k růženci je patrný důraz na kristocentričnost, což možná právě kritiky "příliš mariánského" udiví.
Z praxe jsou dobře známy typické problémy: jak duševně zvládnout kombinaci ústní a rozjímavé modlitby, jak se při společném růženci vypořádat s náročnou ohleduplností jednoho vůči druhému, jak zbavit růženec závislosti na stupni intenzity osobní mariánské úcty, což je nejen spirituální, ale také psychologická otázka. Může se stát, že někdo bude kvůli růženci žádán o radu. Dalo by se mu říci: neberte si aspoň zpočátku velké sousto, odrazuje to; nikdo vám takovou modlitbu nepředepisuje, pouze se doporučuje. Je však sotva nahraditelná v situacích, kdy je vůle v modlitbě pokračovat, chybí však síla k tvorbě myšlenek, například v bezesné nemocniční noci po operaci. Proto se vyplatí učit se zvládat jeho "techniku", i když není praktikován. Nepošklebujte se mu, i když v rukou a ústech některých lidí dostává groteskní podobu. Odpovídá totiž čemusi velmi hluboko uloženému do člověka, nejen křesťana a katolíka.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |