Cítíte se také dotčeni?

ThDr. Jiří Skoblík

Dočetl jsem se kdesi, že Pán Ježíš byl smažka a řekl jsem si, že než se začnu rozčilovat nad takovou nehorázností (s pocitem, že smažka musí být cosi krajně neuctivého), zjistím, co to slovo vlastně znamená. Internet není na poučování skoupý, takže jsem byl neprodleně v obraze. Z řady informací vybírám text, podle kterého původ slova "smažka" třeba hledat v anglickém slově smash, které britská encyklopedie popisuje jako náhlý rozpad (osobnosti?) vlivem střetu nebo tlaku (zřejmě okolí).

Druhotný význam a výklad se údajně odvíjí od slovesa smazat. Toto sloveso vystihuje snažení (podle některých "smažení") každé opravdové smažky - smazat svou identitu a dostat se co nejblíže bodu nula, kterým je absolutní nevědomí, ozařované pouze záblesky vrozené inteligence. Bylo by chybou zaměňovat smažku drogovou za smažku obecnou; to znamená, že každá smažka nemusí být narkomanem, jak by se zdálo z příspěvku, podle kterého je smažka feťáček, co už je na pokraji svých sil. Ještě jedna zajímavost: z každého činu smažky vyzařuje jakási neuchopitelná energie. Co to má společného s Ježíšem Kristem?

Spasitel nemá samozřejmě nic společného s drogami, ale tertium comparationis je člověk na pokraji svých sil, „no prostě konec“, jak se kdosi vyjadřuje, čili který je v posledním tažení (příspěvek upřesňuje s ohledem na drogy: jde o narkomana, který si vpichuje do žil tvrdé drogy, jakou je heroin nebo pervitin).

Nemálo věřících se soustřeďuje při pohledu na svého Pána na jeho poslední chvíle na zemi, kdy byl skutečně na pokraji svých sil, a nechávají bez povšimnutí Ježíše z Nazareta jako muže plného síly, dokonce síly výrazně nadlidské. Nebudeme-li uvedenou charakteristiku chápat jako cosi nepřípustně urážlivého a dotýkajícího se náboženských citů, jde o jednostranný pohled, křivdící celé šíři skutečnosti.

Na diskusním fóru internetu však najdeme výroky mnohem nevhodnější, řečeno mírně. Zprávy o výkonech trestu smrti obvykle nevyšumí bez povšimnutí, nýbrž vrátí do hry diskusi o vhodnosti či nevhodnosti absolutního trestu, praktikovaného nejen v nějaké banánové republice, ale i v USA. V diskusi, rozvířené zprávou o nedávné texasské popravě mě zarazilo, že pod nadpisem „V Texasu popravili vraha matky sedmi dětí“ soudí jeden příspěvek: „a naši barbaři - především křesťanského vyznání - kňučí touhou zavést podobné praktiky u nás“.

Kde vzal(a) dotyčný(á) tuto informaci? V roce 1995 byla česky vydána encyklika Jana Pavla II. „O životě, který je nedotknutelné dobro“. V bodě 56 se zabývá trestem smrti. „Kňučí touhou zavést podobné praktiky“ (z Texasu) také ve společnosti, jakou by si přál zesnulý papež? Trest smrti je encyklikou připuštěn v případě absolutní nezbytnosti; takové případy se však dnes vyskytují velmi zřídka, pokud vůbec, píše se v listě.

Při naslouchání kritickým hlasům není snadné ubránit se dojmu neinformovanosti a suverénního vynášení soudů (ačkoliv platí, že kdyby byl jeho autor mlčel, byl by zůstal filozofem), ale navíc přímo nevraživosti, což je horší. Pro odesílatele spíš než pro adresáta.

 
Na začátek stránky Na seznam komentářů Na úvodní stránku

© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Aktualizace 11.11.2007 VS