Letošní mariánská adventní neděle probíhá v roce velkého jubilea, stopadesátého výročí prohlášení dogmatu o Neposkvrněném početí P. Marie. (NPPM) v roce 1854. 6.XII. se konala na půdě katolické teologické fakulty v Praze přednáška profesora Pospíšila k tomuto jubileu. Mimoto vydal na stejné téma knížku a napsal článek v Teologických textech. Četnář patrně usoudí, že mluví objevně, ale v očekávané linii ocenění P. Marie.
Nečekané je však jeho zjištění, že bezhříšná Maria (jakkoliv to bylo myšlenkově neprecizované) byla od nepaměti předmětem lidové úcty, zatímco duchovně a hmotně mocní tohoto světa (v tehdy mocné církvi hierarchie a teologie) byly jasně proti.
Marxisté by možná řekli: lidová úcta k NPPM bylo historicky podmíněným ideologickým vyjádřením třídního antagonizmu v náboženských kategoriích.
Této zbožnosti se ujal anglický benediktinský mnich Eadmer, který lidovou úctu nejen pozoroval, ale rozhodl se ji obhajovat. O NPPM jako první napsal spis. Jemu se připisuje proslulé trojverší debuit, potuit, fecit (rozuměj: Bůh něco takového /NPPM/ ve své všemohoucnosti aplikovat Kristovo vykoupení podle svého rozhodnutí mohl učinit, s ohledem na matku vykupitele to měl učinit, tedy to také učinil.
Eadmerův postoj však na mocné tohoto světa neudělal dojem ze strachu o ohrožení všeobecné ceny Kristova vykupitelského díla. To se týkalo všech tehdejších zvučných jmen, včetně sv. Bernarda, který byl velkým mariánským ctitelem.
Aby došlo v této myšlenkové hradbě k průlomu, vyžadovalo to velkou teologickou autoritu, jakou byl františkán Jan Duns Scotus. Nejsme schopni vypátrat všechny rozhodující motivy jeho intervence (byla to vřelá františkánská sympatie pro chudé přes jejich teologické odstrčení, které chtěl odstranit? Zaujala ho smělost Eadmerova přístupu? Hrál roli antidominikánský syndrom kongeniálního myslitele? Nevíme. Jisté je, že předložil tézi, která se nakonec ukázala jako vítězná. Kristus je samozřejmě univerzální vykupitel, s tím stojí a padá celé křesťanství. Jeho vykoupení se však nemuselo uskutečnit chronologicky, tedy pro všechny vykoupení teprve po Kristově smrti na kříži, mohlo se uskutečnit kdykoliv, i před touto smrtí, stačilo, že i v anticipaci na kříži záviselo. Čili nemuselo se uskutečnit chronologicky, stačilo logicky. Kvůli tomu razil výraz předvykoupení. (Celý Starý Zákon je samozřejmě vykoupen chronologicky).
Zvlášť zajímavá je otázka psychologická. Proč dával lid průchod svým citům, pocházejícím z bědného postavení, právě této pobožnosti? Pospíšil soudí, že lidé pociťovali potřebu moci se obracet vedle přísného otce taky na milosrdnou matku, která by byla zvláště vnímavá pro bídu chudých.
Je tady však taky ještě magnificat, hymnus u Lukáše, zprostředkovaný negramotným lidem liturgií a kázáními. Jeho bezprostředním podnětem byla radost mesiášovy matky nad takovým vyznamenáním, vyslovená patrně ve společnosti Alžběty. Ale obsah textu tuto mateřskou a náboženskou problematiku překračuje.
Maria jako autorka magnifikatu může být pro člověka, zdeptaného nekonečnou sociální nespravedlností ze strany bohatých, docela dobře chápána jako sociální bojovnice, kterou mohli chudí rádi udělat svou mluvčí. Vždyť mluví o nepatrné služebnici, které se dostalo zadostiučinění tím, že byli rozptýleni pyšní, sesazeni mocní, povýšeni ponížení, nasyceni hladoví, ale bohatí byli propuštěni s prázdnou, čili byli připraveni o nespravedlivý mamon, vydřený na chudých. Jakoby vyjadřovala uspokojení nad překonáním hluboké sociální křivdy revolucí ne zdola, ale shora, protože jejím hlavním aktérem je Hospodin, ovšem ne jako obvykle chápaná záštita mocných a bohatých, ale ponížených a odstrčených. Je nasnadě, že se pak stane také v prostředí sociální rozjitřenosti přijatelným.
Proto Pospíšil naznačuje jistou příbuznost role, kterou NPPM sehrálo v dějinách s rolí, kterou v současnosti sehrála teologie osvobození, lokalizovaná především do latinské Ameriky, a proto vidí bojovníky za NPPM v řadách františkánů, žebravého řádu, který v dějinách církve sehrál roli sociálně neklidného elementu, třebaže revoluční náboj Františkovy myšlenky byl domestikován.
Sociálně-psychologické motivy samozřejmě nesehrály rozhodující roli v recepci Božího vzkazu o Mariině tajemství bezejmennými buňkami mystického těla Kristova, ale mohly sehrát důležitou úlohu při jejich přijetí a strávení.
| Na začátek stránky | Na seznam komentářů | Na úvodní stránku |