Nebudeš dychtit po manželce svého bližního.

Evangelijní směrnice z Mt 5,28: Kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

Výrok platí samozřejmě také obráceně, zakazuje ženě dychtit po cizím manželu. Explicitní zákaz dychtit po ženě bližního je tedy modelem pro vztah, porušující jakýmkoliv způsobem práva ve vztahu člověka k člověku, nikoliv k majetku. Jakou konkrétní podobu toto právo může mít, závisí na přítomné kulturní situaci.

NK interpretuje 9. slovo pomocí ideje čistoty a přikazuje život v souladu s požadavky Boží svatosti zejména v oblasti

čistoty srdce (křesťanské lásky), čistoty těla (sexuální kázně) a

čistoty ducha (pravdivosti).

Katechizmus tedy chápe čistotu v nezvyklé funkci protipólu neukázněného dychtění, vzdorujícího rozumu.

V oblasti srdce požaduje na odstranění jeho nečistoty a poskvrny krocení egoizmu jako protikladu žádoucí komunikace v podobě úcty, služebnosti a lásky.

V oblasti těla požaduje na odstranění jeho nečistoty a poskvrny sexuální čistotu jako regulativ důležitého komunikačního prostředku tělem v mezilidských vztazích.

V oblasti ducha požaduje na odstranění jeho nečistoty a poskvrny krocení sklonu k nepravdivosti, obojakosti, křivosti, záludnosti, úskočnosti, sklonu odpírat poznané pravdě, jeví li se nepohodlnou nebo dokonce nesnesitelnou (Jan 9) a předstírat, že nebyla poznána, ba že vůbec neexistuje, a tvrdit to případně i tvrdošíjným způsobem. Nečistota ducha hluboce narušuje mezilidské vztahy a nutí hledat východisko i v tak mimořádném prostředku, jakým je přísaha. Hledanou hodnotou je postoj fair play vůči Bohu i člověku.

Trojí pojetí čistoty zasazuje mravní požadavky závěru dekalogu do sociálního rámce. Netečností, nevázaností a předstíráním nesmí být ohrožen nebo poškozen bližní.

NB. Pokud je poslední "slovo", i když je v tradici rozděleno na dvě části, chápáno jako velké finále s rekapitulací již dříve řečeného, nevadí, že výklad čistoty srdce se na půdě ctností zabývá láskou, čistoty těla uměřeností a čistoty ducha spravedlností nebo na půdě dekalogu pátým, šestým a osmým "slovem". Přístup katechizmu k tématu varuje před (vžitým) redukováním čistoty na sexuální oblast jako ochuzením biblického poselství.

O studu.

NK mluví v látce 9. slova také o studu (zde ve smyslu angažovaného mravního návyku) jako podstatné součásti uměřenosti (pod kterou patří i čistota), který chrání intimní sféru člověka a reguluje jeho pohledy i úkony úměrně k lidské dignitě. Trvá na tom, aby pro definitivní spojení a vzájemné odevzdání se muže a ženy byly splněny všechny podmínky, vyžadované mravním řádem.

Jan Pavel II. uvádí stud do spojitosti se skromností, projevující se např. ve volbě oděvu a čelící nebezpečí nezdravé zvědavosti. Platí sice, že konkrétní projevy studu jsou kulturně podmíněné, jejich společným jmenovatelem je však vědomí duchovní ceny člověka. Nelze říci, že by stud závisel pouze na výchově, je rozšířen po celém světě, týká se i dovolených věcí a vztahuje se na obě pohlaví.

V duchu pravé svobody je třeba zamítnout tzv. mravní permisivitu (permitto = přenechávám). Aktuální je to zejména u náplně hromadných sdělovacích prostředků, když odporují čistotě (také zde v trojím smyslu) a jejím předpokladům.